Stránka:Afanasjev, A. I. - Ruské národní pohádky.djvu/93

pšenicí; tu pšenici prý sežneš, vymlátíš a na mouku semeleš; z té mouky prý napečeš pirohů a podáš mně k snídani. Hleď, ať je k ránu všecko hotovo; nebude-li, tuhle můj meč — tvá hlava preč!“ Jakkoli se Ivan kupecký syn vzpíral, nebylo nic naplat; rozkaz byl dán, musí býti vykonán! Jde od cara a svěsil zármutkem bujnou hlavu svou. Spatřila ho carská dcera Vasilisa Moudrá a ptá se ho: „Co se tak rmoutíš?“ — Darmo se ptáš! však mi nepomůžeš. „Možná, že pomohu, kdo ví?“ Ivan kupecký syn pověděl ji, jakou úlohu uložil mu car Nekřtěné Čelo. „Co je to za službu, to je službička, služba teprv přijde! Jdi, pomodli se k Bohu a jdi spat: jitro je moudřejší než večer, k ránu bude všecko poděláno.“ Zrovna o půlnoci vyšla Vasilisa Moudrá na výstupek, zvolala hlučným hlasem — a za okamžik sběhli se se všech stran dělníci: je jich zástup nesčíslný. Jeden kácí stromy, druhý vykopává kořeny, jiný oře zemi; na jednom místě sekají, a na druhém už žnou a mláti. Prach se zdvihá kotoučem; a před úsvitem je už semleto a pirohy napečeny. Ivan kupecký syn nesl pirohy k snídaní caru Nekřtěnému Čelu. „Chlapík,“ řekl car a kázal mu dáti odměnu ze své carské pokladnice. Kuchař Šumička rozlobil se více než prvé na Ivana kupeckého syna a počal naň opět klevetiti: „Vaše carské veličenstvo! Ivan kupecký syn se chlubí, že udělá za jedinou noc takový koráb, který bude lítati v povětří.“ — Dobře, zavolejte ho sem! Zavolali Ivana kupeckého syna. Co se chlubíš mojim sluhům, že uděláš za jedinou noc divotvorný koráb a ten koráb bude povětřím lítati; a mně neřekneš nic? Hleď, aby bylo k ránu všecko hotovo; nebude-li, tuhle můj meč — tvá hlava preč!“ Ivan kupecký syn svěsil zármutkem svou bujnou hlavu pod mohutná plece, odchází od cara, neví kde mu hlava stojí. Spatřila ho Vasilisa Moudrá: „Co jsi zarmoucen, co tě hněte?“ — Jak se nemám rmoutiti? car Nekřtěné Čelo kázal mi vystavěti za jedinou noc koráb-samolet. „Co je to za službu? to je službička — služba teprv přijde. Jdi, pomodli se Bohu a lehni spat; jitro je moudřejší než večer, k jitru bude všecko poděláno.“ O půlnoci