carské; odvážou svá křidélka, posvlékají šaty a počnou se v rybníku šplouchati. Jedna má křidélka pěkná strakatá; čekej a vem je k sobě a nevracej, pokud nepřivolí, že půjde za tebe za muž. Potom bude všecko dobře!“ Ivan kupecký syn se s babou-jagou rozloučil a šel po ukázané stezce.
Šel, šel, uviděl rybník a schoval se za hustý strom. Za chvilku přiletěly tři holubice, jedna s pestrými křidélkami, udeřily sebou o zem a proměnily se v krásné dívky; sňaly svá křidélka, svlekly své šaty a počaly se koupati. Ale Ivan kupecký syn naslouchá ostře, přiblížil se pomalu a sebral pestrá křidélka. Dívá se, co bude. Krásné dívky se vykoupaly a vyšly z vody; dvě se hned ustrojily, připjaly si svá křídla, proměnily se v holubice a odletěly; ale třetí zůstala a hledala ztrátu. Hledá, povídá: „Ukaž se, ozvi se, kdo vzal má křidélka; je-li starý stařeček — buď mně tatínkem, je-li prostředních let — milým strýčkem, je-li dobrý jonák — půjdu za něho za muž.“ Ivan kupecký syn vyšel z za stromu: „Tuhle jsou tvoje křidélka!“ — Pověz nyní, dobrý jonáče, přisouzený muži! jakého jsi rodu a kam jdeš cestou? „Já jsem Ivan kupecký syn a jdu cestou k tvému tatínkovi caru Nekřtěnému Čelu.“ — A mně říkají Moudrá Vasilisa. — A moudrá Vasilisa byla carův miláček: rozumem i krásou ho přemohla! Ukázala svému ženichovi cestu k caru Nekřtěnému Čelu, vznesla se holubičkou a letěla v patách za sestrami.
Ivan kupecký syn přišel k caru Nekřtěnému Čelu; car mu kázal sloužiti v kuchyni, štípati dříví, tahati vodu. Kuchař Šumička vzal ho v nenávist, počal caru našeptávati: „Vaše carské veličenstvo! Ivan kupecký syn se chlubí, že může za jedinou noc vysekati veliký hustý les, poskládati břevna na hromady, vykopati kořeny, zorati zemi a zasíti pšenicí, tu pšenici prý sežne, vymlátí a semele na mouku; z té mouky prý napeče pirohů a podá vašemu veličenstvu k snídaní.“ — Dobře, povídá car; zavolejte ho ke mně! Přišel Ivan kupecký syn. „Co se ty tam chvastáš, že za jedinou noc můžeš vysekati hustý les, zemi poorati — zrovna jako širé pole a zasíti
