vyptávati, ale baba jaga zakázala jí přísně přiznati se. Dlouho se bála svěřiti jim své hoře, dlouho se držela, ale konečně ji bratři přemluvili a ona jim všecko vypověděla: „Pokaždé, když odejdete na lov, ihned přichází do chaloupky stařena — zlostná tvář, dlouhé vlasy šedé! a káže mně jí v hlavě hledati a ssaje moje prsa bílá.“ — A! povídá slepý, to je baba jaga; počkej, však se s ní vypořádáme! Zejtra nepojedeme na lov, ale budeme hleděti, abychom ji přilákali a chytili. — Nazejtří ráno nejdou bohatýři na lov. „Nu, strýče beznohý! povídá slepý, vlez pod lávku, seď tichounce a já půjdu na dvůr a postavím se pod oknem. A ty, sestřičko, jak přijde baba jaga, sedneš tuhle sem, u tohoto okna, hledej jí v hlavě a odděluj pomalu chumáčky vlasů a spouštěj s okna dolů na dvůr: já ji za šedé kosmy chmatnu!“ — Řekl, stalo se. Chytil slepý babu jagu za šedé kadeře a křičí: „Ej, strýče Ranče! vylez zpod lávky a podrž ještěrčí babu, co zatím půjdu do jizby.“ Baba jaga uslyšela, že je zle, chce vyskočiti, hlavu zdvihnouti — ale kde? už je v pasti! trhala sebou, zmítala — není pomoci. A tu vylezl zpod lávky Ranec strýc, přivalil se na ni jako kamenná hora, jal se babu jagu dusiti. Skočil do jizby slepý, povídá beznohému: „Nyní musíme rozdělati velikou hranici, spáliti ji proklatou na ohni a popel pustiti po větru!“ Baba jaga se dala do prošení: „Milouškové, holoubkové! pusťte… co chcete, všecko vám udělám!“ — Dobře, stará čarodějnice! řekli bohatýři, ukaž nám studni s hojivou a živou vodou. „Jenom mě nebíte, hned vám ukážu!“ Ranec strýc, dubová čepice, sedl na slepého; slepý vzal babu jagu za vlasy; baba jaga vedla je do lesní hlubiny, přivedla k studni a praví: „Toto je hojící a živoucí voda!“ — Pozor, strýče Ranče! řekl slepý, nedávej se ošiditi: jak nás nyní oklame, nebude nám na věky žádné pomoci! Ranec strýc, dubová čepice, ulomil se stromu zelenou haluz a hodil do studně: haluz ještě nedoletěla vody a už se vzňala ohněm! „Co, ty nás budeš šiditi!“ Bohatýři jali se babu jagu dusiti, chtějí ji proklatou uvrhnouti do ohnivé studně. Ještě více než prvé je prosila, zaklíná se
Stránka:Afanasjev, A. I. - Ruské národní pohádky.djvu/75
Tato stránka nebyla zkontrolována