Řeknu: stůj! a řekla. Kůň se rozsypal na stříbro. Stařeně se oči rozpálily; rychle počala sbírati stříbro do koše a když měla dost, řekla: no!
Mezi tím zastal hlupák opět na svém hrachu jeřába, chytil ho a hrozil mu smrtí. Ale jeřáb řekl: „Nezabíjej mne; dám ti dárek“ — a dal mu ubrus: „když se ti zechce jísti, řekni: rozviň se! a když se najíš, řekni: sviň se! Hlupák učinil hned pokus, řekl: rozviň se! Ubrus se rozestřel. Najedl se, napil se a povídá: sviň se! Ubrus se svinul. Vzal ho a nesl domů: „Podívej se, maminko, neříkej tomuto ubrusu: rozviň se! ale říkej: sviň se! A opět odešel na hrách. Matka učinila s ubrusem to co s koněm; řekla: rozviň se! a počala jísti a píti všecko, co bylo na ubrusu; potom řekla: sviň se: Ubrus se svinul.
Hlupák chytil opět na hrachu jeřába, který mu dal darem růžek a zdvihaje se od něho vzhůru řekl: „Hlupáku! řekni: z růžku ven!“ Hlupák řekl k svému neštěstí tato slova; najednou z růžku vyskočili dva jonáci s kyji a počali hlupáka mlátiti a tak ho domlátili, že se chudák svalil. Jeřáb nahoře zvolal: Do růžku! — a jonáci se schovali. Tu přijde hlupák k matce a povídá: „Maminko! neříkej: z růžku ven! ale říkej: do růžku!“ Jak odešel hlupák k sousedům, zavřela matka dveře na hák a řekla: z růžku ven! Hned vyskočili dva jonáci a počali mlátiti stařenu; ona křičí z plna hrdla. Hlupák uslyšel křik, běží skokem, přiběhl, chmátl — dvéře jsou na hák zavřeny. Zakřikl: do růžku! do růžku! Stařena zpamatovavši se od bití otevřela hlupákovi dveře. Hlupák vešel a řekl: „To to, maminko, vždyť jsem ti povídal — neříkej tak!“
Jednou napadlo hlupákovi dáti hostinu i zve na ni pány a bojary. Jak se sešli a posedali, hlupák přivádí do jizby koně a praví: „Stůj, dobrý koni!“ Kůň se rozsypal na stříbro. Hosté se podivili a počali sbírati peníze a schovávati do kapes. Hlupák řekl: no! — a kůň byl tu, ale bez ocasu. Vidí hlupák, že je čas hosty častovati, vyňal ubrus a řekl: rozviň se! Ihned se rozvinul ubrus a na něm bylo nastaveno veliké
