zabil cara draka, osvobodil ze zajetí krásnou královnu a pojal za ženu; potom se vrátil domů a počal s mladou ženou žíti a dobře se míti.
19. Pohádka o Ivanu carovici, ptáku ohniváka a o šerém vlku.
Bylo v jednom carství, v jednom mocnářství: byl car, jménem Vyslav Andronovic. Měl tři syny carovice; první — Dimitrij carovic, druhý — Vasilij carovic, a třetí — Ivan carovic. Tento car Vyslav Andronovic měl takovou bohatou zahradu, že v žádném mocnářství nebylo pěknější; v té zahradě rostly různé drahé stromy s ovocem i bez ovoce, a car oblíbil si jednu jabloň a na té jabloni rostla jablíčka všecka zlatá. Navnadil se do zahrady k caru Vyslavovi pták ohnivák; jest na něm zlaté peří a oči jsou podobny východnímu křištálu. Létal do této zahrady každou noc a sedal na oblíbenou jabloň Vyslava cara, trhal s ní zlatá jablíčka a opět odletoval. Car Vyslav Andronovic rmoutil se pro tu jabloň, že pták ohnivák mnoho jablek s ní strhal; proto zavolal k sobě tři své syny a řekl jim: „Děti moje milé! kdo z vás chytne v mé zahradě ptáka ohniváka? Kdo ho chytí živého, tomu ještě za života svého dám půl carství a po smrti celé.“ Tehdy děti jeho carovici zvolali jedním hlasem: „Milostivý hosudar-baťuško, vaše carské veličenstvo! Postaráme se s velikou radostí, abychom chytili ptáka ohniváka živého.“
První noc šel do zahrady hlídat Dimitrij carovic a usedna pod tu jabloň, s které pták ohnivák jablíčka trhal, usnul a neslyšel, jak ten pták ohnivák přiletěl a jablek velmi mnoho natrhal. Ráno zavolal car Vyslav Andronovic k sobě syna svého Dimitrije carovice a otázal se: „Co, synu můj milý, viděl jsi ptáka ohniváka čili ne?“ Odpověděl otci svému: „Neviděl, milostivý hosudar batuško! on té noci nepřiletěl.“ Druhou noc šel do zahrady hlídat Vasilij carovic. Sedl pod touž jabloň a sedě hodinu, dvě, usnul tak tvrdě, že neslyšel, jak pták ohnivák přiletěl a jablka trhal. Ráno zavolal ho car
