ho nazpátek; ne-li, rozsekám tě na drobné kousky. Lvice říhnula a vyvrhla Ivana carovice: je mrtvý, uhnilý, hlava oblezlá. Tu Ivan vojenský syn vyňal ze sedla dva měchýřky s vodou hojivou a živou; postřikl bratra hojivou vodou — maso srůstá; postřikl živou vodou — carovic vstal a mluví: ach, jak jsem dlouho spal! Odpovídá Ivan vojenský syn: Na věky bys spal, kdyby nebylo mne! Potom bere svou šavli a chce srubnouti lvici hlavu; proměnila se v milou dívku, že nelze ani vypověděti, počala slzavě plakati a prositi za odpuštění. Hledě na její nevýmluvnou krásu smiloval se Ivan vojenský syn a pustil ji na vůli. Přijeli bratří do paláce, učinili třídenní hodování; potom se rozloučili: Ivan carovic zůstal ve své říši a Ivan vojenský syn jel k své manželce a žil s ní v lásce a svornosti.
V některou dobu vyšel Ivan vojenský syn v širé pole na procházku; přišlo mu v cestu malé dítě a prosí almužny. Bylo mu ho líto dobrému mládci, vyňal z kapsy dukát a dává hošíku; hošík přijímá almužnu, a nadouvá se — proměnil se ve lva a roztrhal bohatýra na drobné kousky. Za několik dní přihodilo se totéž i s Ivanem carovicem: vyšel do zahrady na procházku a jemu naproti stařeček, nízko se klaní a prosí almužny; carovic podává mu dukát. Stařec přijímá almužnu a nadouvá se — proměnil se ve lva, uchvátil Ivana carovice a roztrhal na kousky. Tak zhynuli silní mohutní bohatýři, vyhubila je sestra sanina.
18. Ivan carovic a Bílý Polanín.
V některém carství, v některém mocnářství byl car; ten car měl tři dcery a jednoho syna Ivana carovice. Car sestárnul a umřel a korunu dostal Ivan carovic. Jak o tom zvěděli sousední králové, ihned sebrali nesčíslná vojska a šli na něho vojensky. Ivan carovic neví, co má činiti; přichází k svojim sestrám a táže se: milé moje sestřičky! co mám dělati? všichni králové zdvihli se na mne vojensky. — Ach, ty chrabrý vojíne! čeho se bojíš? jak pak Bílý Polanín bojuje s babou-
