Stránka:Afanasjev, A. I. - Ruské národní pohádky.djvu/48

pálí ohněm, hrozí smrtí. Bohatýr udeřil ji ostrou šavlí a odsekl jí všech dvanáct hlav; hlavy položil pod kámen, trup hodil do moře a sám vrátil se domů, najedl se, napil se a usnul na tři dni na tři noci. Přijel opět rozvažeč vody, spatřil, že je carovna živa, posadil ji na vůz, vezl do hustého lesa a jal se brousiti nůž. Vyptává se carovna: nač brousíš nůž? Brousím nůž, chci tě zabiti! Přisáhni, že řekneš otci, čeho jsem zasloužil; tak se nad tebou slituju. Carovna přisáhala; přivezl ji do paláce; car se zradoval a dal rozvažeči generalské důstojenství. Ivan vojenský syn probudil se ze sna čtvrtého dne a kázal stařeně jíti na rynk a poslouchati, co se mluví. Stařena sběhla na rynk, vrátila se nazpátek a vypravuje: Třetí saň se ukázala, poslala carovi psaní a v psaní žádá: vyvez prý nejmladší carovnu na snědení. Ivan vojenský syn osedlal svého dobrého koně, sedl a jel k sinému moři. Na břehu stojí krásná carovna, na železném řetěze ke kamenu přikovaná. Bohatýr uchvátil řetěz, zatřásl a roztrhl jako shnilý provaz; potom lehl krásné carovně na klín: pohledej mi v hlavě! ne tak v hlavě hledej, jako na moře hlídej; jak mile mračno vzejde, vítr zahučí, moře se rozhoupá — tu mne mládce probuď. Carovna počala mu v hlavě hledati… Najednou zdvihlo se mračno, vítr zahučel, moře se rozhoupalo — ze siného moře vychází saň, zdvihá se vzhůru; carovna jala se buditi Ivana vojenského syna, strkala strkala, nic — neprobouzí se; zaplakala slzavě i skanula horká slza jemu na skráň; od toho se bohatýr probudil, přiběhl k svému koni a dobrý kůň již na půl lokte pod sebou země vydupal kopytami. Letí dvanáctihlavá, saň, srší ohněm, pohlédla na bohatýra a vzkřikla: krásný jsi, hezký jsi dobrý mládče, ale nebudeš živý; sním tě i s kůstkami. — Pleskáš, proklatá sani! udávíš se. Počali se bíti smrtným bojem; Ivan vojenský syn tak rychle a silně máchal svojí šavlí, že se do červena rozpálila; nelze ji v rukou držeti. Prosil carovnu: zachraň mě, krásná dívko! sejmi se sebe drahý šateček, namoč v siném moři a omotej šavli. Carovna ihned namočila svůj šáteček a podala dobrému mládci. Omotal šavli a jal se