Stránka:Afanasjev, A. I. - Ruské národní pohádky.djvu/37

„Ale máš bez toho plný měch na zádech.“ — Co je to! to není pro mne ani najednou do úst. Sedni s námi! Žrout sedl na koráb i letěli dál. Letěli, letěli, hle — chodí člověk okolo jezera. Buď zdráv, dědku! co hledáš? — Chce se mně píti a nenacházím vody. Vždyť je před tebou celé jezero; co nepiješ? — E, této vody nemám dost na jeden hlt. „Tak se posaď s námi!“ Sedl i opět letěli. Letěli, letěli, hle — jde člověk do lesa a na plecích má otýpku dříví. Buď zdráv, dědku! nač neseš do lesa dříví? — To není obyčejné dříví. A jaké je? — A takové: když ho rozházíš, hned se zdvihne celé vojsko. Sedni s námi! Sedl k nim i letěli dál. Letěli, letěli, hle — člověk nese kul slámy. Buď zdráv, dědku! kam neseš slámu? — Do dědiny. Zdali mají v dědině málo slámy? — A to je taková sláma, že buď si léto sebe horčejší, jak ji rozmetáš — tak se udělá najednou zima: sníh a mráz! Sedni i ty s námi! — Dobrá! to bylo poslední setkání; brzo přiletěli na carský dvůr. Car seděl tehdy u oběda; uviděl lítací koráb, podivil se a poslal svého sluhu otázati se: kdo na tom korábě přiletěl? Sluha přistoupil ku korábu, vidí, že na něm sami sedláci, netázal se a vrátě se do pokojů oznámil caru, že na korábu není ani jednoho pána, ale sami sedláci (černí lidé). Car usoudil, že se nehodí dáti dceru za prostého sedláka i přemítal, jak by se takového zetě zbavil. Hle co vymyslil: zadám mu různé těžké úlohy. Ihned posílá k hlupákovi s příkazem, aby mu opatřil, než bude po carském obědě, hojivé a živé vody. Když car tento rozkaz dával, uslyšel ten, kterého potkali prvního, carskou řeč a pověděl hlupákovi: „Co budu nyní dělati? Já ani za rok, a snad jak živ nenajdu takové vody!“ — Neboj se! řekl mu rychlochodý: já to za tebe spravím. Přišel sluha a oznámil carský rozkaz. — Pověz, že přinesu! ozval se hlupák; a společník jeho odvázal svou nohu od ucha, rozběhl se a okamžikem nabral hojivé a živé vody. Však se vrátím v čas, myslí si i sedl si pod mlýnem, aby si odpočinul, i usnul. Carský oběd přichází ku konci a jeho posud není a není; na korábě běhají všichni sem tam. První potkaný přilehl