a dal se na cestu. Šel, šel, vidí — stříbrný palác, v tom paláci bydlila prostřední královna. Zorka zabil tu šestihlavého draka a šel dále. Dlouho-li, krátko-li — došel do zlatého paláce, v tom paláci bydlila starší královna; zabil dvanáctihlavého draka a osvobodil ji z vězení. Královna vzradovala se, počala se domů sbírati, vyšla na široký dvůr, máchnula červeným šátečkem — zlaté království skotoulilo se do vajíčka. Vzala vajíčko, vložila do kapsy a šla se Zorkou bohatýrem za svými sestrami. Ty udělaly právě tak: skotoulely svá království do vajíčka, vzaly s sebou a vydaly se ku propasti. Večerka a Půlnocka vytáhli svého bratra a tři královny na bílý svět. Přijíždějí všichni pospolu do své říše; královny zakoulely v širém poli svými vajíčky — a tu chvíli objevila se trojí říše: měděná, stříbrná a zlatá. Král se tak zaradoval, že nelze ani vypověděti. Ihned oddal Zorku, Večerku a Půlnocku se svými dcerami a po smrti učinil Zorku svým nástupcem.
14. Létaci koráb.
Byl děd a bába. Měli tři syny, dva rozumné a třetího hloupého. První bába milovala, čistě odívala, ale poslední byl vždy chatrně oděn — chodil v černé košili. Zaslechli, že přišel od cara list: Kdo vystaví takový koráb, aby mohl létati, tomu že dá svou dceru za ženu. Starší bratři odhodlali se pokusit štěstí a poprosili rodičů o požehnání. Matka vystrojila je na cestu, dala jim bílých bochníků, různého masa a láhev pálenky a vyprovodila je na cestu. Vida to hlupák počal také prositi, aby ho pustili. Matka mu přimlouvala, aby nechodil: Kam půjdeš, hlupáku, tebe vlci snědí! Ale hlupák pořád, že půjde a půjde. Bába vidí, že s ním nic nespraví, dala mu na cestu černých bochníků a láhev vody a vyprovodila z domu. Hlupák šel, šel a potkal stařečka. Pozdravili se. Stařeček táže se hlupáka: Kam jdeš? — Car slíbil dáti svou dceru tomu, kdo udělá létací koráb. Zdali můžeš udělati takový koráb? — Ne, neumím. Tak proč pak jdeš? — A Bůh ví! Nu, je-li tak,
