Stránka:Afanasjev, A. I. - Ruské národní pohádky.djvu/34

tahá na všecky strany. Tahá a opakuje: Nemáš-li brodu, nelez ve vodu! I jal se prositi stařeček sám s nehet, brada s loket: Smiluj se, silnomohutný bohatýře! Nedávej mne na smrt, propusť duši na pokání. — Zorka vyvlekl ho na dvůr, přivedl k dubovému sloupu a v ten sloup zatloukl mu bradu velikým železným klínem; potom se vrátil do jizby, sedí a očekává bratry. Přišli bratří s lovu a diví se, že se mu nic nestalo. Zorka usmívá se a praví: Pojďme, bratři, vždyť jsem vaše bolení hlavy chytil a ke sloupu přivázal. Vycházejí na dvůr, dívají se — stařeček s nehet dávno utekl, jenom polovice hrady motá se na sloupě; a kudy běžel, tu se lila krev. Po té stopě dobrali se bratři do hluboké propasti. Zorka šel do lesa, nadřel lýka, upletl provaz a kázal spustiti sebe pod zemi. Ocitil se na onom světě, odvázal se a šel, kam ho oči vedly. Šel, šel — stojí měděný palác; on do paláce, potkává ho nejmladší královna — krásnější než červený květ, bělejší než bílý sníh i táže se přívětivě: Jak jsi zašel sem, dobrý mládče, z dobré vůle či z donucení? — Tvůj otec poslal nás královny hledati. Ihned ho posadila za stůl, častovala a dává mu měchýřek s silnou vodou: Napí se této vody, přibude ti síly. Zorka vypil měchýřek a pocítil v sobě sílu velikou: Nyní, myslí si, zmohu kohokoli. Tu zdvihl se bujný vítr, královna polekala se. Tu chvíli, povídá, můj drak přiletí! vzala ho za ruku a schovala v druhé komnatě. Příletěl tříhlavý drak, udeřil sebou o syrou zem, proměnil se v mládce a zvolal: A, ruským duchem páchne… kdo je u tebe pohostinu? — Kdo by u mne byl? tys po Rusi lítal, tam jsi ruským duchem napáchl… proto se ti tak zdá. Drak požádal jísti a píti; královna přinesla mu různých jídel a pití, a do pití nasypala opia. Drak najedl se, napil se i chtělo se mu spáti; dal sobě od královny v hlavě hledati, lehl k ní na klín a usnul tvrdým spánkem. Královna zavolala Zorku; ten přišel, máchnul mečem a sťal drakovi všecky tři hlavy. Potom rozložil hranici, spálil draka šeredného a pustil popel po širém poli. Nyní s Bohem, královno! Půjdu hledat tvé sestry; jak je najdu, vrátím se za tebou, řekl Zorka