Bylo po půlnoci. Carovic vstal, vyšel za město na pole, vyňal z kapsy ta vajíčka, co mu daly nevěsty a jak ho naučily, udělal z nich tři dvorce. Vešel, pobral v každém šaty, vyšel, obrátil dvorce ve vajíčka a šel domů. Přišed rozvěšel šaty na stěně a šel spat. Ráno probudil se mistr, hle — tu visí šaty, jakých nikdy neviděl. Všecko se třpytí zlatem a stříbrem a drahým kamením. Zaradoval se, vzal a zanesl šaty k carovi. Carovny jak spatřily, že jsou to šaty, jaké mívaly na. onom světě, dovtípily se, že je Ivan na tomto světě, pohledly na sebe a umlkly. Mistr odevzdal šaty, odešel domů, ale nezastal již svého drahého dělníka. Carovic šel a dal se do práce k ševci; poslal i toho k caru s hotovou prací. Tak obešel všecky mistry a všichni mu děkovali, že dostali skrze něho u cara výdělek.
Když obchodil carovic-dělník všecky mistry, carovny měly všecko, co si přály; všecky šaty měly takové, jako na onom světě Jenom proto hořce plakaly, že carovic nepřichází: ale nebylo možná protiviti se, musily k oddavkám. Když se sebraly k oltáři, menší nevěsta řekla caru: Dovolte mně, tatíčku, jíti a obdařiti chudé. Car dovolil. Přišla k jednomu a jak mu podávala peníze, spatřila prsten, co dala carovici na onom světě i prsteny sester svych - chopila ho za ruku, přivedla do komnaty a povídá caru: Tu hle je ten, co nás vyvedl z onoho světa. Bratři nám zakázali pověděti, že je živ, a slíbili nás pobiti když to povíme. Car se na ty syny rozzlobil a pokáral je. Potom slavili tři svatby; já jsem tam také byl, med víno pil, v ústech nebylo, jenom po hradě teklo.
Zapsáno ve městě Pogaře v černih. gub.
12. Kulihrášek.
Byl muž a žena, a měli dva syny a dcerku. Jednou posílá tatík syny orati; oni povídají: A kdo nám přinese oběd? Tatík praví: Dívka. A dívka praví: Neznám cesty. Bratři povídají: Jak vyjdeš na horu, budou tam tři cesty; na které cestě budou
