vzal zbraň a šel. Ale nešel do zvěřince, než zašel do hospody a tam prohýřil celou noc. Zpamatoval se, když rozsvitlo, ale bylo pozdě. Styděl se před otcem, že nic nesvedl. Druhý den učinil zrovna tak prostřední bratr. Otec lál, lál a přestal.
Na třetí den sebral se nejmenší. Smáli se mu všichni, neboť byl hloupý a oni myslili, že ničeho nesvede. Ale on vezma zbraň šel přímo do zvěřince. Když bylo s půlnoci, zastenala země: zvíře norka běží a přímo přes ohradu do zvěřince, neboť bylo takové veliké. Carovic vzpamatoval se, vstal, přežehnal se křížem a šel přímo na zvíře. Zvíře nazad, carovic za ním, ale vida, že ho nedohoní pěšky, běžel do konírny, vzal nejlepšího hřebce a pustil se za ním. Dohnav zvíře počal se s ním bíti. Bili se dlouho. Carovic dal zvířeti tři rány. Oba se unavili i lehli, aby si oddechli. Jak mile usnul carovic, zvíře vstalo a dalo se na útěk. Kůň budí carovice; zchopil se a za ním. Když ho dohnal, znova počali se bíti. Carovic i tu dal zvířeti tři rány, potom lehli, aby si odpočinuli. Zvíře uteklo; carovic dohnav je zasadil mu nové tři rány. Když pak ho již po čtvrté doháněl, zvíře doběhlo do velikého bílého kamene, zdvihlo jej a běželo na onen svět, pravíc carovici: Tenkrát mě přemůžeš, až sem přijdeš.
Carovic jel a vypravoval otci svému všecko i prosil ho, aby kázal uplésti kožený provaz takový dlouhý, aby dosahoval na onen svět. Otec rozkázal. Jak udělali provaz, carovic sebrav své bratry, nabrav sluh, všeho, čeho třeba bylo na celý rok, jel tam, kde zvíře pod kámen vešlo. Přijedouce vystavěli tam palác; mladší bratr povídá starším: Nu, bratří, kdo pozdvihne tento kámen. Žádný jím nehnul z místa, ale on jak ho uchopil, tak kámen daleko zaletěl, a byl veliký jako hora. Odhodiv kámen řekl bratrům: A kdo půjde na onen svět přemoci zvíře norku? Žádný se k tomu neměl; on vysmáv se jim, že jsou bojácní, řekl: Nu, bratři, s Bohem; pusťte mne na onen svět a neodcházejte od tohoto místa, a jak se provaz zatřepe, táhněte. Bratři ho pustili.
Octnuv se na onom světě carovic šel dále; šel a šel. Dívá
