práci odbývá za Vasilisu; ta si jenom odpočívá v chládku a trhá kvítka, a zatím jsou již záhony vyplety, kapusta polita, voda nanošena a pec vytopena. Loutka ukázala ještě Vasilise trávku od osmahnutí. Dobře bylo jí žíti s loutkou.
Minulo několik let. Vasilisa vyrostla a stala se nevěstou. Všichni ženichové ve městě mají se k Vasilise; na macešiny dcery nikdo se ani nepodívá. Macecha se zlobí hůř než prve a odpovídá všem ženichům: Nevydám menší dříve než starší! Za to mstí se bitím na Vasilise.
Jednou odejel kupec z domu na dlouhý čas za věcmi obchodními. Macecha odstěhovala se do druhého domu, a vedle tohoto domu byl hustý les a v lese na palouce stála chaloupka a v chaloupce bydlila baba-jaga; nikoho k sobě nepouštěla a jedla lidi jako kuřata. Přestěhovavši se kupcová pořád posílala pro něco do lesa nenáviděnou Vasilisu, ale ta vracela se domů vždycky šťastně; loutka ukazovala jí cestu a nepouštěla ji k chaloupce baby-jagy.
Přišla jeseň. Macocha rozdala všem třem dívkám večerní práce; jedné kázala krajky plésti, druhé punčochy a Vasilise přísti. Pohasila oheň po všem domě, nechala jenom jednu svíčku tam, kde dívky pracovaly. Svíčky uhořelo; jedna z macešiných dcer vzala štipce, aby utřela světlo, ale místo toho z rozkazu matky jako z nenadání shasila svíčku. Co nyní dělati? pravily dívky; ohně není v celém domě a úkoly naše nejsou hotovy. Třeba jíti pro oheň k babě-jaze. Mně je od špendlíků světlo! řekla ta která. pletla krajky; já nepůjdu. — A já také nepůjdu, řekla ta co pletla punčochu, já vidím od jehel. Ty půjdeš pro oheň, zvolaly obě; jdi k babě-jaze! i vystrčily Vasilisu z jizby. Vasilisa šla do své komůrky, postavila před loutkou přichystanou večeři a řekla: Na, loutečko, jez, hoře moje věz: posílají mě pro oheň k babě-jaze; baba-jaga mne sní! Loutka pojedla a oči se jí zablyštěly jako dvě svíčky. Neboj se, Vasilisko, řekla, jdi, kam tě posílají, jenom mě drž vždycky při sobě. Tak se ti nic nestane u baby-jagy. Vasilisa
