ale malý jeho nepřítel byl už se schodů dolů. Žena se za ním sletěl slepý obr se schodů a od toho pádu všecko vůkol zarachotilo, jako by se veliká hora sesypala. Dole v zámku byla veliká síň, tam ležely hromady ořechů. Pasák tam šel, zahrabal se do ořechů a počal je rozhazovati na vše strany; na ten šramot přiběhl obr a chtěje chytiti svého protivníka jenom přes ořechy klopýtal a padal na zem. Nasmáv se do vůle vyběhl obratný pasák na dvůr a vylákal tam obra. Skákal s místa na místo jako kobylka a křičel: „tu jsem! tu jsem!“ Darmo se slepý obr za ním honil po hlasu; nemohl ho nijak lapiti. Konečně mu napadlo, aby užil čarodějného prstenu. Hodil na trávu krásný zlatý prsten a řekl: „Toto ti daruju!“ Pasák zdvihl prsten a strčil ho na prst ale učiniv to nemohl se už hnouti s místa; jenom zvolal: „ach!“ Chtěl prsten sdělati — ale prsten nechtěl dolů; vytáhl nůž, uřezal prst spolu s prstenem a hodil do hlubokého rybníka, běžel dokola na druhou stranu rybníka a zvolal: „Tu jsem! tu jsem!“ Obr se pustil za ním po hlase a uvázl v rybníku; voda mu dosahovala až po ústa. „Jsi v mých rukách! zvolal pastýř; jestli mně nevrátíš bratry, budeš tu státi do posledního soudu!“ — Tvé bratry, odpověděl obr, jsem posnídal; jejich hlavy se válejí na podlaze v zámku. Najdeš tam vejce a prut; namaž hlavy třikrát v týle a udeř prutem — a budou opět živy. Pasák šel do zámku a s pomocí svých psů našel bratrovy hlavy, vejce i prut; učinil tak jak mu poradil obr, a oba bratři stáli před ním živi. Cítili jenom trochu bolesti v týlech, ostatně byli zdrávi.
V jiné německé pohádce: Der Räuber und seine Söhne vypravuje starý loupežník, jak chtěl se svými tovaryši obrovi vzíti veliké poklady; ale obr je chytil a pojídal každý den jednoho, vybíraje který byl tlustší. Loupežník vyvázl chytrostí. „Máš bolavé oči, řekl obrovi, já jsem lékař, mohu ti pomoci, kdybys mi dal život.“ Obr byl srozuměn. Tehdy smíchal loupežník v kotle olej, síru, smolu, otrušík a jiné takové věci, postavil kotel na oheň a počal připravovati flastr. Když počal
