utrhnouti — větve jim vrkoče rozplétají; at dělaly co dělaly, dostati jich nemohly. Přišla Chavrošička a větvičky se sklonily a jablíčka spustily. Pán si ji vzal za ženu i počala se dobře míti.
Zapsána v kurské gub.
10. Krásná Vasilisa.
V jednom carství byl kupec. Dvanáct let žil v manželství a měl jenom jednu dceru, krásnou Vasilisu. Když matka umřela, dívčici bylo osm let. Umírajíc kupcová zavolala k sobě dcerku, vyňala zpod pokrývky loutku, dala jí a řekla: Vasilisko, pomni a vyplň poslední moje slova. Já umírám a spolu s mateřským požehnáním zůstavuju tobě tuto loutku; chovej ji vždycky při sobě a nikomu neukazuj; a když se ti přihodí něco zlého, dej jí pojísti a požadej ji o radu. Ona pojí a řekne ti, jak si pomůžeš. Potom matka políbila dcerku a umřela.
Po smrti ženy kupec truchlil, jak náleželo, a potom počal přemýšleti, jak by se opět oženil. Byl krásný člověk; o nevěsty nebylo, ale nejvíce zalíbila se mu jedna vdova. Byla již v letech, měla své dvě dcery, asi téhož věku jako Vasilisa, byla tedy hospodyně a matka zkušená. Kupec vzal si vdovu, ale sklamal se a nenašel v ní dobré matky pro svou Vasilisu. Vasilisa byla první kráska v celé dědině; macecha i sestry záviděly jí krásu, mučily ji všemi možnými pracemi, aby od nich zhubeněla a od větru a slunce zčernala. Vasilisa všecko snášela bez reptání a každým dnem stávala se krásnější a plnější; ale macocha s dcerami svými hubeněla a škareděla od zlosti, ačkoli vždycky sedaly složíc ruce jako milostpaní. Čím to? Vasilise pomáhala loutka. Jak by byla sic tolik práce zmohla! Od jídla nechávala loutce nejpěknější kousek, a večer, když všichni ulehli, zavřela se v komůrce, kde bydlila, a hostila ji říkajíc: Na, loutečko, jez, hoře moje věz! Bydlím v domě u tatínka, nevidím žádné radosti; zlá macocha vyhání mne se světa. Nauč mne, jak mám žití a co dělati. Loutka pojedla, potom jí dává rady a, těší ji v hoří, a nazejtří všecku
