a sklopiv oči zamyslil se a potom povídá: „Dobře, že ještě vidím, i mohu choditi poselstvím a sobě na chléb vydělati! Což bych já dělal, kdybych byl oslepl, kterak bych přešel přes tu lávku? Počkej, uhlídám, zdali mi se to podaří?“. Po té zamhouřiv oči, ťukal po lávce holí, i kráčel dál, peníze překročil a odešel. A hospodář jak omámený na to patřil, a potom povídá na hlas: „Rozhněval Pána Boha!“
Z Haliče. Přel. K. J. Erben.
Přídavek.
O pohádce: Licho jednooké.
Připomenutí. Ruské národní pohádky (Narodnyja russkija skazki, druhé vydaní, v Moskvě 1873) sebrané od A. I. Afanasjeva († ) obsahují ve třech svazcích (na 1646 stranách osmerkových) 251 čísel, většinou pohádek, s mnohými varianty. Čtvrtý svazek obsahuje na 562 stranách rozbor většiny pohádek z předcházejících tří svazků. Z tohoto svazku vyjímam jako na ukázku rozbor pohádky o Lichu jednookém. Důkladnější analysi motivu tohoto najde čtenář v letoším ročníku (1882) slovinského časopisu Kres od profesora Řehoře Kreka.
Tato znamenitá pohádka vypravuje, ovšem ve formě zvláštní, týž příběh, jejž známe z výtečného vypravování Homérova, jak Odysseus s dvanácti druhy přišel k divokým velikánům, jednookým cyklopům. Pocestní vešli do jeskyně Polyfémovy. Spatřiv je velikan vyskočil jako vzteklé zvíře, popadl najednou dva jako štěňata, udeřil jimi o zem a připravil si děsnou večeři, snědl je nezůstaviv ani kostí ani vnitřností. Potom zhynuli ještě čtyři pocestní touto strašnou smrtí. Tehdy obelstil chytrý Odysseus cyklopa svými řečmi a opojil ho vínem. Na otázku jak se jmenuje, odpověděl Odysseus: Nikdo. Když opilý velikán pevně usnul, vzal Odysseus špičatý kůl, rozpálil ostří na ohni a s pomocí svých druhů vrazil jej Polyfémovi do oka: oční jablko zasičelo a puklo. Strašlivě zařval
