Stránka:Afanasjev, A. I. - Ruské národní pohádky.djvu/179

lovně: „Zítra se obleč do nejnádhernějších šatů.“ Královna se ho ptá nač se má oblíkat. Hlupák jí neřekl nic, že aby se jenom oblekla. A když přišel ten den, vyšel hlupák z paláce na pole a hvizdnul, vřísknul jonáckým hvizdem, bohatýrským křikem: „Sivko, hnědko, prorocká ryzko! staniž přede mnou jak list před travou!“ Kůň běží, zem se třese, z uší se valí kouř, z nozder plápolá oheň; jak přiběhl, stanul jako vkopaný.“ Hlupák vlezl do jednoho ucha, druhým vylezl a stal se jonákem, že nelze pověděti ani perem vypsati. Potom sedl na svého koně a jel do města. Tou dobou byla v královském paláci veliká hostina a bylo tam mnoho ministrů. Jak přijel hlupák do města a potom do paláce, tehdy mu vyšel král naproti se svými dvěma zeti a s mnohými ministry. Potom ho vedl za stoly dubové, k jídlům cukrovým, k pitím medovým i počali za stolem píti, jísti a veseliti se. Když se všichni přítomní hodně rozveselili, počali rozmlouvati. A jak hlupák seděl spolu s králem, pravil ku králi: „Milostivý pane! slyšel jsem, že jste měl tři dcery a že se všecky provdaly; dva vaše zetě vidím, ale třetího nevidím.“ Král odpověděl: „Příteli můj! nejmladší má dcera vzala si hlupáka, tak já mu nedám pro hanbu vycházeti z pokojů.“ Hlupák pravil dál: „Milostivý pane! přijel jsem schválně do vašeho království, abych pojal naši nejmladší dceru za ženu.“ Král uslyšev to byl velmi rád a řekl, že toho hlupáka vyžene ven z království. Ale on povstana se svého místa promluvil: „Milostivý pane! chcete pro mne vyhnati z království hlupáka, muže vaší nejmladší dcery; ale napřed se podívejte, co jsem.“ Král se na něho dívá velmi dlouho, ale nemůže ho nijak poznati, neboť měl na sobě pancíře a odění a k tomu byl v tváři velmi krásný. A když ho nikdo poznati nemohl, promluvil hlupák ku králi: „Poznejte mě, milostivý pane, já jsem váš nejmladší zeť hlupák.“ Král slyše to velmi se radoval a počal ho líbati; potom přistoupila jeho manželka, kterou s vytržením objímal. Ale že měli oba královici ruce v rukavičkách, řekl hlupák královi: „Milostivý pane! dovolte se otázati, proč vaši milí zeťové sedí za stolem v rukavičkách.“ Král odpověděl,