Stránka:Afanasjev, A. I. - Ruské národní pohádky.djvu/172

dlouho přivoliti, ale konečně přece přivolil a rozhlásil po vší říši, aby se všecek lid sešel k ustanovené lhůtě. A když přišla vyhláška do dědiny, kde zůstával hlupák, počali se bratři jeho sbírati, aby jeli do města. Hlupák je prosil, aby ho vzali s sebou, ale oni ho nechtěli za nic vzíti; potom je prosily jejich ženy, aby ho s sebou vzali. Ale bratři pravili: „Když ho s sebou vezmeme, bude nám tam něco mluviti, a ještě ho svážou a nás s ním.“ Hlupák se jim zaklínal, že nebude nic mluviti. Tak ho bratři vzali s sebou. Když všecko přichystali, vzali ho s sebou a jeli do města. Jak sem přijeli, zastavili se v připravených pro ně domech. A když přišel ustanovený den a sešlo se prostého lidu mnohé množství, byl pro ně přichystán oběd. A když je všecky za stůl posadila potom po jídle počala nejmladší královna podávati nápoje. Když přišla ke stolu, kde seděl hlupák, podala všem a naposledy jemu; a když mu podala číši nápoje a spatřila, že má čelo zavázané hadrou, zeptala se ho: „Proč máš zavázané čelo?“ Hlupák odpověděl: „Byl jsem, milost paní, v lese na hubácb, upadl jsem a uhodil se do čela.“ Královna mu nevěřila a řekla: „Rozvaž, já se podívám.“ Hlupák nevěděl, co má dělati, ale postavil si hlavu a nechtěl rozvázati. Ale královna ho nutila a tak rozvázal hadr, a jak ho rozvázal, tak osvítil celý palác. Královna mu kázala vstáti od stola, potom ho utřela šátkem a vedla ku králi. Když ho přivedla, povídá: „Pane tatínku! tu je můj ženich, kterého jsem hledala.“ Král podívav se na hlupáka velmi se podivil a řekl: „Co to, dcero moje! vidíš, že je tento hlupák, a ten tam byl mladý a krásný bohatýr.“ A dcera pravila, že toto je zajisté ten, který přijel na popraviště, a prosila ho, aby si ho směla vzíti. Ať král dceru přemlouval jak chtěl, nemohl ji nijak přemluviti i musil ji dáti hlupákovi za ženu. A když bylo po svatbě, dal jim král komnaty a povídá svá dceři, že muže jejího Ivánka hlupáka už nikdy viděti nechce. A tak žila nejmladší jeho dcera ve svých pokojích nějaký čas. Potom uslyšel král, že po jeho zahájených lukách běhá jelen zlatorohý a na jeho rozích sedí po trubači