jedna druhé nepřehádala, a konečně usnesly se na tomto. Lehněme si spolu spat, a kdo první vstane a dříve přijde k moři Chvalynskému, ta z nás je rozumnější, silnější a úcty hodnější. Lehla Volha spat, lehla i Vazuza. Ale v noci vstala Vazuza po tichu, odběhla od Volhy, vybrala si cestu přímější a bližší a tekla. Procitnuvši Volha šla ani pomalu ani rychle, ale jak náleží; v Zubcově dohnala Vazuzu, ale tak hrozně, že se Vazuza polekala, nazvala se menší sestrou a prosila Volhu, aby ji přijala na ruce a zanesla do moře Chvalynského. A přece Vazuza na jaře dříve se probouzí a budí Volhu ze zimního spánku.
Zapsána v tverské gub.
9. Krošečka-Chavrošička.
Víte, že jsou na světě lidé dobří, jsou také horší, jsou i takoví, oo se Boha nebojí, svého bratra nestydí; k takovým lidem dostala se Krošečka-Chavrošička. Osiřela malinká; lidé tito ji k sobě vzali, živili, ale na svět boží nepustili, prací každý den mořili; ona podává a poklízí a za všecky a za všecko odpovídá. Její hospodyně měla tři velké dcery. Nejstarší bylo Jednoočka, prostřední Dvouočka a nejmladší Tříočka. Ale ty uměly jenom u vrat seděti, na ulici hleděti, a Krošečka-Chavrošička na ně pracovala, na ně šila, pro ně předla i tkala, ale slova dobrého nikdy neuslyšela. Vyšla Krošečka-Chavrošička do pole, objala svou strakatou kravičku, lehne jí na šíji a vypravuje, jak těžké má živobytí: Kravičko-matičko! bijí mne, nadávaji, nedají chleba, plakati nekážou. Za snídaní dali mně pět pudův napřísti, natkati, pobíliti, v stůčky svinouti. A kravička jí odpovídá: Krásná dívko! vlez mně do jednoho ucha a druhým vylez — všecko bude poděláno. Tak se i stalo. Vyleze krásná dívka z ucha — všecko je hotovo: natkáno, poběleno i stočeno. Nese to k maceše; ta se podívá, pobručí, schová do truhly a zadá jí ještě více práce. Chavrošička opět přišla ku kravičce, v jedno ucho vlezla, druhým vylezla, vzala všecko hotové a přinesla. Diví se stařena, volá Jednoočku: Dcero
