Stránka:Afanasjev, A. I. - Ruské národní pohádky.djvu/167

křikli: „Kam pak bys ty jel, hlupče, a co pak ty víš? či abychom tě vzali za strašidlo?“ On jim už nic více neříkal; a oni se sebrali a jeli do města. Když odejeli, slezl hlupák s peci a povídá svým švakrovým: „Dejte mně koš, půjdu pro lítost do lesa a nasbírám hub, když mě bratři s sebou nevzali.“ Švakrové daly mu koš a hlupák šel do lesa na houby. Když tam přišel, shodil koš a pověsil ho na strom; potom hvizdnul, vřísknul jonáckým hvizdem, bohatýrským křikem: „Sivko, hnědko, prorocká ryzko! staniž přede mnou, jak list před travou!“ Kůň běží, zem se třese, z uší se valí kouř, z nozder plane plamen, a jak přiběhl, stanul před Ivanem hlupákem jako vkopaný. Potom vlezl hlupák do ucha, druhým vylezl a stal se takovým jonákem, že nelze ani pomysliti, ani vymluviti, leda v pohádce pověděti. Potom sedl na svého dobrého koně a jel přímo k městu a dohnav své bratry zavolal na ně, aby mu vyhnuli. Bratři mu šli hned z cesty; ale jak jel okolo nich, počal je bičem bíti. Bratři ho prosili slzavě, aby se nad nimi slitoval a pravili, že na sobě žádné viny nemají; ale on jim řekl, proč jste hned neuhnuli? A nabiv jim hodně jel dále do města. A když přijel k tomu popravišti, kde bylo už množství králů a silných mohutných bohatýrů, a ono místo bylo všude obehnáno šraňky. Diváci vidouce takového krásného bohatýra, otevřeli ihned šraňky a pustili ho. A jak uviděli hlupáka králové a hrozní bohatýři, divili se všichni jak koni tak jemu, poněvadž takového koně nikdo neměl a nikdo nebyl tak krásný jako hlupák; všichni ho chtěli o závod spatřiti a žádali zvěděti, a kterého je mocnářství. Ale hlupák se tak mračil, že se každý obával se ho ptáti. Potom přišel čas, kdy počali přeskakovati přes dvanáct věnců; ale nikdo nemohl přeskočiti více nežli tři věnce. A když přišel pořádek na hlupáka, projel se napřed několikkrát po popravišti, potom jel k těm věncům a skočil; ale kůň jeho nemohl přeskočiti všech dvanáct, ale přeskočil jenom šest věnců. Tehdy králové a bohatýři velmi se mu podivili. Ale hlupák vida svůj nezdar, jel úprkem s popraviště nazpátek do své dědiny