Kyjevu. Na cestě stojí zámky Slavíka loupežníka a když přijel Ilja Muromec naproti zámkům loupežnickým, jichž okna byly otevřeny, z těch oken vyhlížely tři dcery loupežníkovy, — spatřila ho nejmladší dcera a zakřikla na své sestry: „Tam jede náš tatínek s kořistí a veze nám sedláka přivázaného k střemenu ocelovému.“ Ale sestra se podívala a hořce zaplakala: „To nejede náš tatínek, to jede nějaký neznámý člověk a veze našeho tatínka.“ I zvolaly ony na své muže: „Mužové naši milí! Jeďte tomu sedlákovi naproti a vezměte mu našeho tatínka, neuvádějte náš rod do takové hanby.“ Mužové jejich, silní bohatýři, vyjeli proti ruskému bohatýrovi; mají dobré koně, kopí ostrá a chtějí Ilju na kopích zdvihnouti. Uviděl je Slavík loupežník a povídá: „Zeťové moji milí! Nepotupujte se a nedrážděte takového silného bohatýra, abychom všichni neměli od něho smrt; poproste ho raději s pokorou, aby přišel do mého domu vypít číši zeleného vína.“ Po prosbě zeťů obrátil se Ilja do domu, neznaje jejich zlomyslnosti. Starší sestra zdvihla železnou na řetězích podvrateň, aby ho přikvačila. Ale Ilja ji zahlédl na vratech, uhodil kopím a zabil ji.
A jak přijel Ilja Muromec do města Kyjeva, vjíždí přímo na knížecí dvůr a vchází do paláce bělokamenného, Bohu se modlí a knížeti se klaní. Kníže Kyjevský se táže: „Pověz, dobrý jonáče, jak ti říkají a z kterého jsi města rodem?“ Odpovídá Ilja Muromec: „Mně, pane, říkají Iljuška po otci Ivanův, rodem z města Muroma, dědiny Karačarova.“ Kníže se téže: „Kterous cestou jel z Muroma?“ — Na město Černihov a pod Černihovem jsem pobil vojska basurmanská nesčíslná a očistil jsem město Černihov; a odtud jsem jel přímou cestou a vzal jsem silného bohatýra Slavíka loupežníka a přivedl s sebou u střemene ocelového. Kníže se rozhorlil a řekl: „Co nás klameš?“ Jak to uslyšeli bohatýři Aleša Popovic a Dobryňa Nikitic, šli se podívat a spatřivše ujistili knížete, že je tak skutečně. I rozkázal kníže podati číši zeleného vína dobrému jonákovi. Zachtělo se knížeti poslechnouti loupežni-
