Stránka:Afanasjev, A. I. - Ruské národní pohádky.djvu/144

Tato stránka nebyla zkontrolována

kopnul ho nohou, dub se svalil; pod ním je zlata, stříbra a drahého kamení, že by ho ani nespočítal; Vasil se ohlédl dozadu — tam pluje přímo ku břehu dvanáct korábů, které vyvrhla ryba kyt. Koráby řídí týž stařeček, kterého potkal Vasil, když nesl psaní ženě Marka Bohatého. Stařeček řekl Vasilovi: „Hle, Vasile, jak ti Pán Bůh požehnal!“ — a sestoupil s korábu a šel svou cestou.

Námořníci přenášeli zlato a stříbro na koráby a když všecko přenesli — dali se na cestu a s nimi Vasil Nešťastný. Oznámili Markovi Bohatému, že zeť jeho přichází s dvanácti koráby a že mu dal car Drak nesmírné bohatství.

Marko se rozhněval, že se nestalo po jeho hlavě, kázal zapřáhnouti kočár a jel sám k caru Drakovi, aby mu domlouval. Přijel k převozníku, sedl na prám; převozník prám odstrčil — a Marko zůstal tam na věky převozníkem. A Vasil Nešťastný přišel k ženě a tchyni, počal žíti a dobře se míti, chudým pomáhati — a dostal všecky statky Marka Bohatého.

Zaps. v lukojanovském újezdě nižegorodské gub v dědině Gavrilově.


35. Historie o slavném a chrabrém bohatýru Ilji Muromci a o Slavíku loupežníku.[1]

V slavném bylo městě Muromě, v dědině Karačarově — byl sedlák Ivan Timofejevic. Měl milované dítě Ilju Muromce; ten seděl sedánkem třicet let a jak minulo třicet let, počal choditi pevně na nohách a pocítil v sobě sílu velikou a udělal si odění válečné a kopí ocelové a osedlal koně dobrého, bohatýrského. Přichází k otci a mateři a prosil od nich požehnání: „Páni moji, tatínku a maminko! pusťte mě do slavného města Kyjeva Bohu se pomodlit a knížeti kyjevskému se poklonit.“ Otec a matka dávají mu požehnání, kladou na něho klatbu velikou a mluví tato slova: „Jeď přímo na město Kyjev, na město Černihov a na cestě své nedělej nikomu křivdy, neprolívej nadarmo krve křesťanské.“ Ilja Muromec vzal od otce

  1. Připojený k této pohádce obrazek nakreslil a vyryl věrně podle ruského prostonárodního (lubečného) vydání p. F. E. Slovák.