Synu můj milý! odpovídá stařec, kde, pak ho najdu? „Moje štěstí najdeš brzo. Jak zítra ráno vstaneš, vyjdi za vrata a co potkáš první, to kup a dej mně.“ — Dobře, synku! Nazejtří vstal otec ráno, vyšel za vrata a vidí: sedlák táhne prašivé, mizerné hříbě psům k snědení. Kupec počal smlouvati a smluvil je za rubl stříbra, přivedl hříbě na dvůr a postavil v maštali.
Kupecký syn se ptá: „Co, tatínku, našels mé štěstí?“ — Našel, ale velmi špatné! „Tedy mělo tak býti; co mně Pán Bůh nadělil, na tom přestanu.“ Otec odešel se zbožím do cizích zemí, a syn sedal v krámě a zabýval se obchodem. A měl takový zvyk: jde-li do krámu anebo vrací-li se domů, vždycky zajde napřed k svému hříběti. Tu zanevřela macecha na svého pastorka, hledala hadačku, jak by se ho zbavila; našla starou čarodějnici, která jí dala jedu a kázala jej položiti pod práh v tu dobu, když bude mět pastorek domů přijíti. Vraceje se z krámu zašel kupecký syn do maštale a hle — jeho hříbě stojí v slzách po kotníky; udeřil ho po kyčli a táže se: „Co pláčeš, můj dobrý koni, a neřekneš mně nic?“ Hříbě odpovídá: „Ach, Ivane, kupecký synu, můj milý hospodáři! Jak nemám plakati! macecha tě chce zahubiti. Máš psa; jak přijdeš k domu, pusť ho před sebou — uvidíš co bude.“ Kupecký syn poslechl; pes jenom přes práh překročil, byl roztrhán na drobné kousky. Ivan kupecký syn nedal na sobě znáti, že ví o úkladech jejích; nazejtří se vypravuje do krámu, a ona k čarodějnici. Stařena jí připravila jiného jedu a kázala ho dáti do nápoje. Jda večer domů zašel kupecký syn do maštale — hříbě stojí opět po kotníky v slzách; udeřil ho po kyčli a táže se: „Co pláčeš, můj dobrý koni a mně neřekneš nic?“ — Jak nemám plakati, jak netruchliti? Cítím veliké neštěstí, macecha tě chce dokonce utratiti. Hleď, jak přijdeš do pokoje a sedneš za stůl, podá ti macecha nápoj ve sklínce — nepij ho, ale vylij oknem ven; uvidíš, co se tam stane. Ivan kupecky syn učinil tak: jenom vylil nápoj oknem, počala se země trhati! Ani tu neřekl maceše slova. Třetího
