Stránka:Afanasjev, A. I. - Ruské národní pohádky.djvu/126

dukáty, kolik duše ráčí. Nyní jdi, zaplať hospodskému a přijdi na ten a ten ostrov ke kostelu, budu tě tam čekati. Tam budeme na mši a oddáme se: ty budeš můj muž, já tvá žena. Ale hleď, neopozdi se: nemůžeš-li dnes, přijdi zítra, nepřijdeš zítra, přijdi třetího dne; jak promeškáš tři dni, jak živ mne neuvidíš.“ — Tu se rozloučili; královna šla napravo, Ivan kupecký syn nalevo. Přichází do hospody, zatřepal před hospodským svým míškem, zlato se proudem sype: „Co, brachu, tys myslil: voják nemá peněz a že ho tři léta do tuhé služby zapřáhneš; ale to byla chyba; odpočítej si, kolik náleží.“ Zaplatil mu tři sta rublů, sedl na koně a jel — kam bylo řečeno. „Jaký to div! odkud se u něho peníze vzaly?“ přemítá hospodská, běží k svým čarodějným knihám a vidí, že vysvobodil zakletou královnu a ta že mu darovala takový míšek, že budou vždycky peníze. Ihned zavolala chlapce, poslala ho do pole pásti krávy a dala mu očarované jablko: „Přijde k tobě voják, požádá tě o vodu; ty mu řekneš: vody nemám, ale tu máš šťavnaté jablíčko.“ Chlapec vyhnal krávy do pole; sotva je dohnal, hle — tu jede Ivan kupecký syn: „Ach, brachu, praví, nemáš trochu vody, abych se napil? chce se mně strašně píti.“ — Nemám, vojáku, voda je odsud daleko; ale mám u sebe šťavnaté jablíčko, jestli chceš, sněz ho, snad se občerstvíš! Ivan kupecký syn vzal jablko, snědl ho, i padl na něho pevný spánek; spal bez procitnutí tři dni a tři noci. Darmo čekala královna svého ženicha tři dni za sebou: „Patrně mně není souzeno býti jeho ženou.“ Vzdechla, sedla do kočáru a jela; tu vidí chlapce, pase krávy: „Pastušku, pastušku, neviděla dobrého jonáka, ruského vojáka?“ — Ano, vždyť tam pod dubem spí už třetí den. Královna se podívala — to je on sám; jala se ho strkati, buditi; ale všecko nic nepomohlo, neprobudil se. Vzala lístek papíru, vyňala tužku a napsala tak: „Jestli nepůjdeš na ten a ten převoz, nedostaneš se do třikrát desátého mocnářství, nenazveš se mým mužem!“ Položila list Ivanu kupeckému synu do kapsy, políbila ho spícího, zaplakala hořkými slzami a odjela daleko, předa-