a objala svého muže. Beránek se stal opět bratrem Ivánkem a všichni žili jako prvé dobře, jenom čarodějnice dostala: rozložili hranici dříví a spálili ji.
Zaps. v Kurské gub.
30. Zakletá královna.
V jednom carství, v jednom mocnářství žil vážený kupec; měl syna Ivana. Kupec naložil zboží na koráby, dům a krámy poručil ženě a synovi a vydal se na dalekou cestu. Jede po mořích měsíc, dva a tři, přichází do cizích zemí, kupuje zboží zámořské a svoje prodává po dobrých cenách. Toho času potkalo Ivana kupeckého syna veliké neštěstí: všichni kupci a měšťané se na něho rozzlobili: „Proč prý je on tak šťastný? všecky kupce nám odloudil!“ Sebrali se celá hromada, napsali žalobu, že ten a ten kupecký syn je zloděj a nedbalec, že není hoden býti v našem stavu i rozhodli, aby byl odveden na vojnu. Oholili mu chudákovi čelo a poslali k pluku. Slouží Ivan, běduje ne jeden rok; deset let minulo, tu se mu zastesklo po domovu, vymohl si dovolenou, vzal list na šest měsíců a šel cestou. Otec a matka byli mu rádi; pobyl u nich jak dlouho třeba, přišel čas i vrátil se nazpátek. Kupec ho vzal, zavedl do sklepů hlubokých, zlatem stříbrem nasypaných a povídá: „Nu, milý synu, naber si peněz, kolik duše ráčí.“ Ivan kupecký syn nacpal si kapsy, vzal od otce a matky požehnání roditelské nikdy nezrušitelné, rozloučil se s příbuznými a odejel k pluku: otec mu koupil pěkného koně. Od tohoto rozloučení pojal ho dobrého jonáka takový zármutek veliký, vidí - na cestě stojí hospoda, zajel pro žalost na víno; vypil čtvrtku - zdálo se mu málo — vypil druhou — opil se, svalil a usnul. Tu se vzali odkndsi dva ošusti, vybrali mu peníze všecky do jedné kopějky. Ivan kupecký syn se probudil, sáhne — nemá ani kopějky, potruchlil a pustil se dál. Zastihla ho tmavá noc v pustých místech; jel, jel, tu stojí hospoda, vedle hospody sloup, na sloupu je napsáno: kdo se tu zastaví na nocleh, zaplatí sto rublů. Co měl dělati? hladem
