Stránka:Afanasjev, A. I. - Ruské národní pohádky.djvu/117

plať, milý brachu, napřed! „Nebudu před tebou zapírati: nemám doma ani jediné kopějky! Poshov maličko, vydělám si — s lichvou ti zaplatím, spravedlivě zaplatím!“ Pop nechtěl starce ani vyslechnouti: „Když nemáš peněz, nechoď sem!“ co mám dělati? myslí si stařec; půjdu na hřbitov, vykopu nějak hrob a pochovám sám stařenu. Vzal sekeru a lopatu a šel na hřbitov; přišel a počal kopati hrob; odsekl svrchu zmrzlou zem sekerou, potom vzal lopatu, kopal, kopal a vykopal kotel, podíval se — je plný dukátů a blýští se jako oheň. Stařec se velice zradoval: „Chvála ti, Pane! budu míti na pohřeb a na mše.“ Nekopal dále hrobu, vzal kotel se zlatem a nesl domů. S penězi, však víme, šlo všecko jako po másle. Ihned se našli dobří lidé: vykopali hrob a udělali rakev; stařec poslal neteř koupit vína a jídel a různých zákusků — všecko jak se patří na pohřebě, sám vzal do ruky dukát a šel opět k popovi. Sotva byl ve dveřích a pop k němu: „Řekl jsem ti zřetelně, starý plesnivče, abys mně bez peněz nechodil a ty zase lezeš!“ — Nezlob se, otče, prosí ho stařec; tu je zlaťák — pochovej mou stařenu, nikdy nezapomenu na tvou milost. Pop vzal peníze a neví, jak by stařečka uvítal, kde posadil, jakými řečmi zalichotil: „Nu, stařečku, buď v naději, všecko se stane.“ Stařec se poklonil a šel domů a pop s popovou počali o něm rozmlouvati: „Vidíš starého čerta! povídají pořád, že prý je žebrák a on nám přivleče dukát; mnoho jsem na světě pochoval zámožných nebožtíků, ale tolik jsem od nikoho nedostal…“ Sebral se pop se vším duchovenstvem a pochoval stařenu jak se patří. Po pohřebě zve ho stařec k sobě na pohřební hody. Přišli do jizby, sedli za stůl, a kde se vzalo tu se vzalo — tu je vína, jídla a zákusek, všeho do Boha. Host sedí, jí a pije za tři. Hosté poobědvali a počali se rozcházeti po svých domech; zdvih se také pop. Stařec ho šel vyprovodit a jenom vyšli ven — pop vidí, že tu už nikoho není, i počal se starce vyptávati: „Poslouchej, milý příteli! čiň pokání, nenechávej na duši ani jediného hříchu — pověz mně všecko tak jako před samým Bohem: