Stránka:Afanasjev, A. I. - Ruské národní pohádky.djvu/111

ho tři panny nevýmluvné krásy: „Odkud a proč přicházíš, dobrý člověče?“ - Ach, krásné panny! nedaly jste si mně od daleké cesty odpočinouti, a počaly jste se vyptávati. Prvé jste mě mohly nakrmiti a napojiti a potom se vyptávati. Ony ihned prostřely na stůl, posadily ho, nakrmily, napojily a uložily spat. Střelec se vyspal, vstává s měkké postele; krásné panny nesou k němu umyvadlo a vyšívaný ručník: „Já mám, praví, svůj ručník, mám si čím líce utříti.“ Vyňal ručník a utíral se. Vyptávají se ho krásné panny: „Dobrý člověče! pověz, kdes dostal tento ručník?“ — Dala mně ho žena. „Tedy ty máš naši vlastní sestru!“ Zavolaly matku stařenku; jak zahlédla ručník, v tu chvíli se přiznala: „To je práce mé dcerky!“ Počala se hosta vyptávati, vyzvídati; pověděl jí, jak si vzal její dceru a jak ho car poslal tam — nevím kam, přinésti to — nevím co. „Ach, milý zeti! vzdyť jsem já o tomto divu ani neslyšela! Počkej, snad o něm vědí moji sluhové.“ Stařena vyšla na výstupek, zvolala zvučným hlasem — a najednou, kde se jenom vzali! sběhlo se všeliké zvěře, sletělo se všelikého ptactva. „Hej jste, zvířata lesní a ptáci povětrní! vy, zvířata, všude skáčete; vy, ptáci, všude lítáte: neslyšeli jste, jak přijíti tam — nevím kam, přinésti to — nevím co ?“ Všecka zvířata a všichni ptáci odpověděli jedním hlasem: „Ne, o tom jsme neslyšeli!“ Propustila je stařena na svá místa — po brlozích, po lesích, po hájích; vrátila se do světnice, vzala svou čarodějnou knihu, otevřela ji — a v tom stáli před ní dva velikáni: „Co je libo, čeho třeba ?“ — Toto, sluhové moji věrní! zaneste mne spolu se zetěm na ocean-moře široké a zastavte se zrovna uprostřed — nad samou propastí.“ Ihned vzali střelce a stařenu, nesli je jako bujní vichrové na ocean-moře široké a stanuli v prostředku — nad samou propastí: sami stojí jako sloupy a drží střelce a stařenu na rukou. Zvolala stařena hlučným hlasem — i připluli k ní všichni plazové a všechny ryby mořské: jak se hemží! moře siného pro ně neviděti! „Hej jste, plazové a ryby mořské! vy všude plavete, u všech ostrovův býváte: neslyšeli jste, jak přijíti tam — ne-