Stránka:Afanasjev, A. I. - Ruské národní pohádky.djvu/10

zlobí, hůře než dříve laje: Ach ty starý pse! Neumíš užiti štěstí. Vyprosil jsi chaloupku a myslíš, žes něco vykonal. Ne, jdi opět ku zlaté rybce a řekni jí: Nechci býti selkou, chci býti vojvodkou, aby mne dobří lidé poslouchali, při potkání po pás se klaněli. Odešel stařec k moři, volá hlučným hlasem: Rybko, rybko! Staň v moře chvostem, ke mně hlavou: Čeho je ti třeba, starče? Odpovídá stařec: Nedává mně stařena pokoje, všecka se zbláznila: nechce býti selkou, chce býti vojvodkou. Dobře, nenaříkej! Jdi domů a modli se Bohu, všecko se stane. Vrátil se stařec, a místo chaloupky stojí kamenný dům na troje poschodí; po dvoře běhá služebnictvo, v kuchyni kuchaři klepají, a stařena v drahých zlatohlavových šatech sedí na vysokém křesle a dává rozkazy. Buď zdráva, ženo! praví stařec. Ach ty nevědomče jakýsi! Jak se opovažuješ nazvati mne vojvodku svou ženou. Lidé, vezměte toto sedlačisko do konírny a zbijte ho karabáči co nejvíce možná. Ihned přiběhli služebníci, chopili starce za límec a vlekli do konírny; počali ho koňáci hostiti biči, a tak ho uhostili, že sotva na nohy se zdvihl. Potom ustanovila žena starce podomkem; kázala mu dáti metlu, aby dvůr čistil, a krmiti a pojiti ho v kuchyni. Zle se vede starcovi; celý den aby po dvoře poklízel, a jak je kde nečisto — hned do konírny. Jaká to čarodějnice! myslí si stařec; sedlo jí štěstí, a ona zaryla se jako svině; už mne ani za muže nepokládá. Ani mnoho, ani málo času neminulo; omrzelo stařenu býti vojvodkou, požádala k sobě starce a přikazuje: Jdi, starý čerte, ku zlaté rybce, řekni jí: Nechci já býti vojvodkou, chci býti carovnou. Odešel stařec k moři: Rybka, rybko! Staň v moře chvostem, ke mně hlavou. Připlula zlatá rybka: Čeho je ti třeba, starče? — A co? zbláznila se moje stařena hůře než před tím: nechce býti vojvodkou, chce býti carovnou. Nenaříkej, jdi domů a modli se Bohu, všecko se stane. Vrátil se stařec, a místo dřívějšího domu stojí vysoký palác pod zlatou střechou; kolem chodí strážníci a pohazují ručnicemi; vzadu prostírá se veliká zahrada a před samým palácem zelená louka; na louce shromážděna jsou vojska.