byl jako filiálka organisace anglické. Jsme členy mezinárodního světového sdružení skautského, založeného v létě 1920, v jehož devítičlenném mezinárodním výboru máme od počátku svého zástupce. Máme jako všichni ostatní členové svou naprostou vnitřní i vnější samostatnost. Co nás jednotí, je pouze idea. Jestli tohle někdo pojímá za postavení inferiorní a nás nedůstojné, tu řekneme, že jsme právě na ně hrdi, neboť v tomtéž poměru k organisaci světové jako my, jsou všechny organisace světa. Vždyť i my s jásotem uvítali myšlenku, kterou šíří Skauti angličtí, že zorganisováním všech Skautů vytvoříme Bratrstvo Skautů celého světa, které bude znamenati úsvit nového života lidstva, bezpečnou záruku míru a přátelských styků mezi národy. Jenže my nepřestali jsme jen na planém jásotu, ale myšlenku uvedli hned v čin.
Pravidla a řády tyto probírány a prodebatovány v celé řadě schůzí Náčelnictva již před prvým vydáním »Organisace« a během let pozměněny na základě získaných zkušeností a podle potřeby doplněny, Vztahují se na Skauty i Skautky, na jejich dorost, Vlčata a Šotky a jiná odvětví skautingu. Tito poslední byli přibráni, aby zajistila se jejich spolupráce, získal vliv na jejich počínání a poskytla se jim příležitost ušlechtiti a zkrášliti celý způsob tábornického života.
Ještě slovo o neorganisovaných skautech, t. zv. divokých. Jsou to skupiny, které žijí život, jemuž přezdívají skautský a jimž regulativem činů a konání je pouze jejich »svědomí.« A je právě charakteristickým dokladem pro některé teorie v provádění skautingu, že »svým svobodným junáckým životem« tak skauting zdiskreditovali, že Skaut vůbec, dík jim, v některých krajinách nesmí se ani ukázati. Vypověděli jsme boj těmto škůdcům naší ideje a všechny řádné organisace skautské v naší republice jsou V tom svorny, že tento nešvar dlužno potírati všemi silami.
Svaz vzal si za úkol vychovávati československou mládež tak, aby byla vlastenecká, ukázněná, hotová plniti povinnosti k národu i bližním v každé době, a
