z bohatého stolu Homerova, Sofokles nazýván tragickým Homerem.
3. Typy heroů a bohů slovy naznačené tanuly výtvarným umělcům při tvorbě jako vzory. Tak Feidias tvoře olympijského Dia, měl prý na paměti proslulé verše Iliady (Α., 528 n.):
ἧ καὶ κυανέῃσιν ἐπ᾿ ὀφρύσι νεῦσε Κρονίων
ἀμβρόσιαι δ᾿ ἄρα χαῖται ἐπερρώσαντο ἄνακτος
κρατὸς ἀπ᾿ ἀθανάτοιο, μέγαν δ᾿ ἐλέλιξεν Ὄλυμπον.
4. Homerovy básně byly Řekům hlavním pramenem pro nejstarší dějiny.
5. Homeros byl základem vyučování, ale i mužům a starcům zábavným a poučným čtením. Právem tedy dí slavný rhetor z I. stol. po Kr., Dion Chrysostomos: Ὅμηρος καὶ πρῶτος καὶ μέσος καὶ ὕστατος παντὶ παιδὶ καὶ ἀνδρὶ καὶ γέροντι, a není divu, že mnozí znali celou Iliadu z paměti.
Zkrátka: Homeros tak splynul s národním vědomím řeckým, že právem ho nazval Platon vychovalelem Řecka.[1]
§ 8. Epický cyklus.
1. Epický cyklus (ὁ ἐπικὸς κύκλος) obsahoval epické básně těch básníků umělých, kteří v duchu národním, vzorem majíce básně Homerovy, vzdělávali trojské a thebské pověsti. V cyklických epech byly zpracovány též báje a scény, o nichž už jednají Ilias a Odysseia.
Z básní těch (připomíná se nám 15 titulů) zachovaly se jen skrovné zlomky a výtahy učiněné patriarchou Fotiem (820—890 po Kr.) z literární příručky (χρηστομάθεια γραμματική) novoplatonika Prokla (Πρόκλος) z 5. stol. po Kr. Ale výtahy ty nejsou valně přesny a jsou místy zcela nesprávny.
Poněvadž básně ty vynikaly bohatým obsahem, pozdější básníci a umělci čerpali z nich více než z Iliady a Odysseie.
2. K vlastním básním epického cyklu patřily tyto tři:
- Κύπρια povstala nejspíše na Kypru okolo r. 776
- ↑ De rep. X. p. 606. τὴν Ἑλλάδα πεπαίδευκεν οὗτος ὁ ποιητής.
