přišel jako zajatec do Říma. Byv propuštěn vyučoval. Žákem jeho byl i Vergilius. Psal hlavně elegie a erotická vypravování. S oblibou líčil nešťastnou lásku. Dochovala se Ἐρωτικά παθήματα v próse, sbírka to vypravování o nešťastné lásce, kterou Parthenios sestavil z básníků a historiků pro svého přítele, římského elegika Cornelia Galla k praktickému užití.
6. Anthologia Graeca Palatina je svod řeckých epigramů o 15 knihách. Sestavil jej okolo r. 900 po Kr. Konstantinos Kefalas, protopop (πρωτοπαππᾶς) císařského dvora cařihradského, použiv starších sbírek toho druhu. Meleagros, kynik a skladatel epigramů, byl prý prvý, který okolo r. 80 př. Kr. sebral nejlepší epigramy jak své tak cizí ve sbírku στέφανος zvanou; po něm učinil tak Filippos, Agathias a jiní. Všech těchto sbírek použil Kefalas. Kratší antholologii svodu Kefalova pořídil mnich Planudes ve 14. století. Obě sbírky se nám dochovaly.
§ 43. Idylla. Mimiamby.
1. Theokritos (Θεόκριτος) ze Syrakus žil ve 3. stol. př. Kr. Hleděl si získati přízeň tehdejších mocných vládců Hierona a Ptolemaia Filadelfa (285—247), na jehož dvoře v Alexandrii po nějakou dobu meškal. Také na Kou dlel delší dobu. Je tvůrcem a mistrem bukolské poesie, jejíž původ sluší hledati v prostonárodních písních sicilských. V idyllách Theokritových nevystupují toliko skotáci (βουκόλοι), nýbrž i kozáci (αἰπόλοι), ano i jiné prosté osoby, jako ženci a rybáři. Všechny ty osoby mluví, jednají a cítí právě tak jako ve skutečném životě. Proto jsou idylly Theokritovy tak přirozené, živé a plné dramatického života. Z básní Theokritových zachoval se výbor 31 básní, k nimž sluší přičísti z anthologie 25 epigramů a σύριγξ, to jest báseň v podobě pastýřské píšťaly.[1]
2. Bion (Βίων) ze Smyrny byl vrstevník a napodobovatel Theokritův. Žil též nějakou dobu na Sicílii a byv otráven zemřel ještě před Theokritem. Od něho zachoval se Ἐπιτάφιος Ἀδώνιδος a 17 menších básní.
- ↑ Edvard Štolovský přeložil idyllu prvou, třetí a patnáctou (Progr. gymn. v Domažlicích 1903), Jos. Král Kyklopa (Hrubý-Vaňorný, Výbor z lit. řec. a řím. str. 164 n.).
