zapomeniž zcela na lid svůj,
A domu otce svého nelituj.
6. Toť jest tvá krása, jenž se králi líbí;
Tvůj onť jest Pán, on splní též, co slíbí:
Nuž koř se jemu, on tě oblaží.
Tuť Tyrští s dary též se ukáží,
Lid bohatý svou před ním skloní hlavu,
Když spatří dcery královské vší slávu,
Jak svatostí jest u vnitř zdobená,
A v roucho zlatem tkané oděná.
7. Tak krumpovaným rouchem ozdobená
Nevěsta králi bude přivedena,
A s pannami též její družičky,
Jenž k ní se připojily na vždycky;
Ty všecky budou přivedeny spolu
S radostí mnohou k svatebnímu stolu;
A na královský palác vstoupivší,
S svým Pánem dojdou slávy nejvyšší.
8. Na místě otců, ušlých bídě časné,
Své syny uzříš chodit v pravdě spasné,
Jež za knížata slavná postavíš,
Moc jejich po vší zemi oslavíš.
Tvé jméno budu v pamět uvoditi,
Po všecky věky tebe velebiti;
I národové tebou zvolení
Tě budou slavit za tvé spasení.
Žalm 46.
Bůh sám jest naše útočiště,
Náš hrad, když nám se v mdlobě stýště;
