Stránka:ŠEBESTA, František - Žalmy Davidovy.djvu/86

syny;
I milost ve rtech tvých jest rozlita.
Neb žehnání Pán tobě poskytá.

2. Nuž, reku slavný, přichystej se k boji,
Meč k boku připaš, svou se ozdob zbrojí,
Svou důstojnost i slávu znáti dej,
A v té své slávě štastně vyjížděj
Se slovem pravdy, tichosti i práva,
V němž královská tvá moc se znáti dává;
I dokáže tvá mocná pravice
V tom boji hrozných věcí nejvíce.

3. Od ostrých střel tvých, jak dí tvoji rtové,
Padati budou náhle národové,
Tvůj vnikne šíp až v srdce nepřátel,
Ty budeš každé zpoury trestatel
Trůn tvůj, o Bože, milostný náš králi,
Vždy bez proměny věčný jest a stálý;
Království tvého berla milosti
Jest berla pravá, plná přímosti.

4. Ty miluješ vždy spraved’nost a pravdu,
A nenávidíš bezbožnost i křivdu;
Tě pomazal olejem veselí,
O Bože, Bůh tvůj nad tvé přátely.
Tvá roucha kasií a mirrou voní,
Když, opustě svůj palác z kosti slonní,
Svou zjevuješ tvář plnou jasnosti,
A skloňuješ se k nám v své milosti.

☛5. Zdaž z králů zemských tobě roven který,
I královské se tobě klaní dcery,
A choť tvá stojí po tvé pravici,
Se skvostně v ryzím zlatě třpytící.
Slyš, dcerko, viz a nakloň ucha svého
Ku slovům krále tobě milostného,
Již