Stránka:ŠEBESTA, František - Žalmy Davidovy.djvu/83

zmohla zpurných plemene;
Jen rámě tvé i pravice
A světlost tvého obličeje,
Neb milovals je velice,
Svou láskou je vždy předcházeje.

3. Ty, Bože, sám jsi můj král slávy;
Tvá moc nás v bezpečnosti staví;
Udílejž dle svých slíbení
Nám Jákobova spasení.
Neb v tobě potírávali
Jsme vždy své všecky protivníky,
A snadně pošlapávali
V tvém jménu pyšné odbojníky.

4. Jáť neskládal jsem v boje hluku
Své naděje v svém pevném luku,
Ni mne kdy obránil můj meč,
Když vůkol plála krutá seč.
Jen ty sám jsi nás zprošťoval
Všech nepřátel a zlostných lidí,
A v hanbu věčnou svaloval
Ty, kteříž lid tvůj nenávidí.

☛5. Tě, Boha svého na výsosti,
Dnem každým ctíme s uctivostí,
Tě za dary tvé chválíme,
A jméno tvé vždy slavíme.
Však nyní v hanbu vehnals nás,
I v potupu nás mnohou sázíš;
A ježtos dřív náš slýchal hlas,
Teď s vojskem naším nevycházíš.

6. Chceš, bychom zpět se obraceli
Vždy před našimi nepřáteli,
A ti, jenž zášť k nám chovají,
Vše naše jmění sbírají.
Jak ovce bez vší obrany
Jim jsi nás oddal k pohlcení,
Jsou také mezi pohany
Z nás pozůstalí rozptýleni.

7. Dědictví tobě někdy milé
Bez peněz prodals této chvíle,
Lid tebou draze koupený
Již nyní dáváš bez ceny.
Vždy v rouhání nás vydáváš,
I sousedé z nás posměch mají,
A v potupě nás necháváš
Těm, kteříž kol nás přebývají.