jest a před zlých bouřením
Jest Pán mu zastřením.
2. Pán na ložci ho zmocní ve mdlobě,
Když lká v své chudobě,
A v nemoci vše jeho ležení
Mu v zdraví promění.
Tak, Bože, též se smiluj nade mnou,
A duši uzdrav mou;
Neb jsem se tobě zpurně prohřešil,
Přijď, bys mne potěšil.
3. Aj, nepřátelé moji v zlosti své
Vždy mluví o mně zlé,
Řkouc: Kdy pak umře, kdy již pomine,
S svým jménem zahyne?
A jestliže pak kdo z nich přichází
Mne těšit v nesnázi,
Jen lichotí, lež sbírá potají,
A vyjda, hlásá ji.
☞4. Ti, jenž mne nenávidí bezprávně,
Se radí proti mně,
A sčítajíce na mne hříšnosti,
Řkou s zvláštní libostí:
Aj, pro svůj hřích a díla nepravá
Již pomstu dostává;
A kdyžť se složil, smrti své jda vstříc,
Již nepovstane víc.
5. I ten, s nímž v přátelství jsem obcoval,
Se jemu svěřoval,
Jenž jídal chléb můj, zdvíhá ukrutně
Své paty proti mně.
Ty však své prokaž, Pane, milosti
Mi hojně v rychlosti,
A pozdvihni mne, bych moh’ povstati,
Jich hříchy ztrestati.
6. Jáť znám, že ty mne sobě libuješ,
Sám o mně pečuješ,
Když bráníš, bezbožní by veselí
Své ze mne neměli.
Ty zachováš mne
Stránka:ŠEBESTA, František - Žalmy Davidovy.djvu/78
Tato stránka nebyla zkontrolována