Stránka:ŠEBESTA, František - Žalmy Davidovy.djvu/69

liká;
Však věrného Pán chrání milostivý,
Když o pomoc se k němu utíká.

9. Pán přímých dny zná v každém pokušení,
A chrání je svou hojnou mocností;
Tak nepřijde již více k poškození
Jich dědictví, než bude v stálosti;
I v zlý čas ujdou všemu zahanbeni,
V dnech hladu mají chleba v hojnosti.

10. Ač na čas zdárně kvetou bezbožníci,
Však jistotně svým časem zahynou;
Odpůrci Páně, hřícha služebníci,
Jimž žádost rozkoší jest jedinou,
I všickni láskou jeho zhrdající
Jak beranů tuk s dýmem pominou.

☛11. Bezbožník sobě stále vypůjčuje,
A nemá pak co zase splatiti;
Však spravedlivý milost prokazuje,
A rozdává, až chudé nasytí;
Lid požehnaný zemi opanuje,
Však zlořečené Pán chce zkaziti.

12. Svých spravedlivých kroky v každé době
Pán řídě, stezkou svou je provodí;
Neb cestu jejich libuje on sobě.
Ač často padnout jim se přihodí,
Však za ruku je drží Pán v jich mdlobě,
Tak žádný pád jim nikdy neškodí.

13. Mlád jsem byl, již věk stáří mi se blíží,
A neviděl jsem v celém životě,
By spravedlivý opuštěn byl v tíži,
Neb jeho rod chléb hledal v žebrotě;
Než rozdává, rád půjčí, k mdlým se sníží,
I jeho rod jest žehnán v hojnotě.

14. Od zlého odstup, dobré čiň, tot blaží,
Toť způsobí ti věčné bydlení;
Neb Hospodin si soudu nejvíc váží,
Niž opustí svých svatých v soužení;
Tiť po vše věky v jeho budou stráži,
Však bezbožníků símě vyplení.