Stránka:ŠEBESTA, František - Žalmy Davidovy.djvu/65

Tato stránka nebyla zkontrolována

Mých šetříc lstivě šlepějí,
Vždy zuby na mne skřípějí.

9. Jak dlouho, Pane, dívati,
Jak dlouho chceš se skrývati?
O, zbav mou duši hrozné zkázy,
Ať mne ti lvové neporazí!
I budu tě svým jazykem
Ctít v shromáždění velikém,
A v lidu množství chváliti,
Žes ráčil bíd mne zbaviti.

10. Ať netěší se nemravně,
Kdož sužují mne bezprávně;
Ať, kdož mne v nenávisti mají,
Očima svýma nemhourají.
Neb nemilují pokoje,
Než strojí tichým rozbroje,
A říkají v žalosti mé:
»Ha, jižť svým okem vidíme.«

11. Když to vše račíš viděti,
O Pane, nerač mlčeti;
Než probudiž se k soudu mému,
Můj Bože, ohlas mi se mdlému;
Již prociť pře mé k zastání,
Ať umlkne zlých plesání;
Můj Bože, spomocník můj buď,
A mne dle práva mého suď.

12. Ať neříkají v srdci svém:
»Již zahynul v tom mnohém zlém;«
By v pýše své se nechlubili:
»I toho jsme již sehltili.«
Dejž, ať kdož v mém zlém plesají,
A proti mně se zpínají,
Jsou v stud a v hanbu oděni,
A ve své pýše sníženi.

13. Kdož mé mi přejí pravosti,
Ať plesají vždy s radostí,
Řkouc: »Ať se Pánu sláva děje,
Jenž pokoje svým sluhům přeje.
I jazyk můj tě zvyšovat,
A spraved’nosť tvou zvěstovat,
Dnem každým bude s vděčností
Tvé hlásat chválu milosti.