Stránka:ŠEBESTA, František - Žalmy Davidovy.djvu/59

2. Zpívejte jemu píseň novou,
Rty, srdcem vroucně zpívejte;
Jej slavit myslí opravdovou
Vždy pohotově bývejte.
Páně řeč jest pravá,
V smutku radost dává,
Vzdálí žalosti;
Každé dílo jeho
Trvá času všeho
Ve své stálosti.

3. Pán soud a právo oblibuje,
A řídí svět v své pravosti,
Svou láskou zemi naplňuje,
Všem zjevuje se v milosti.
Nebe slovem Páně
I vše světa stráně
Byly stvořeny,
Zástup nebeského
Vojska Duchem jeho
Úst jest zplozený.

☞4. Onť shrnul jako na hromadu
Vod mořských šíré hladiny,
A složil jako do pokladu
Sám propastí všech hlubiny.
Boj se země celá,
A slav díla skvělá
Pána mocného;
Lidé, nuž se děste,
Před Pánem se třeste
Času každého.

5. Jakž on jen řekne, vše se stane,
A Boha tvůrce oslaví;
A na rozkazy Pánem dané
I hned se všecko postaví.
Národů všech rady
Pro jich hříchủ vady
Jak chce podvrací;
Myšlení všech lidí,
Kteráž marná vidí,
Pán v nic obrací.

6. Na věky trvá Páně rada,
Již uložil svým k spasení,
A myšlení, jež v srdci skládá,
Se v pronárodu nemění;
Blaze tomu rodu,
Jejž Pán zprostiv svodu,
Národem svým zve;
Lid, jejž slávou zdobě,
Vyvoluje sobě
Za dědictví své.

☛7. Pán vidí všecky lidské syny,
S svých nebes na zem vzhlédaje,
A zná všech lidí všecky činy,
Svým zrakem srdce zkoumaje;
Na trůnu svém sedě,
Z příbytků svých hledě,