4. Líbezná Páně dobrota
Jest s námi po čas života;
Když Pán nám tvář svou ukrývá,
Pláč z večera se ozývá;
A však hned z jitra při svítání
Se vrací zpěv i děkování.
☞5. Jáť jsem děl maje všeho dost:
»Již nepohnu se na věčnost;«
Neb v své jsi, Pane, milosti
Mou horu dle své libosti
Svou silou byl tak mocně stvrdil,
Že jsem se bohatstvím svým hrdil.
6. Však, kdyžs mi, Pane, svou tvář skryl,
Hned velmi přestrašen jsem byl;
A v své se poznav chudobě,
I hned jsem volal ku tobě,
Řka: Coť užitku krev má přidá,
Když do jámy mne svrhne bída.
7. Zdaž prach tě bude slaviti?
Tvou můž-li pravdu zjeviti?
Ach Pane, slyš mé volání,
Dejž, ať mne tvá moc zachráni;
Rač nade mnou se smilovati,
V mém soužení mne zachovati.
8. Ty vyslyšev mé volání,
Můj obrátils pláč v plesání;
Můj pytel smutkus odvázal,
A veselí mi ukázal;
Můj Bože, za pomoc, jižs dal mi,
Chci tobě věčně zpívat žalmy.
Žalm 31.
Jáť, Hospodine, v tobě skládám
Své pevné doufání,
Ty buď mé zastá
