Stránka:ŠEBESTA, František - Žalmy Davidovy.djvu/46

Tato stránka nebyla zkontrolována

doufání své slože
Jen v samém tobě, Bože,
Prost budu pádu škodného.

2. O Bože vysoký,
Mé popatř na kroky,
A poznej mne svou jasností;
Zkus, co v mém srdci dřímá,
Zdaž hřích mne v službu jímá,
Zjev též mých ledví tajnosti.

3. Tvá milost horlivá
Mne hojně těšívá,
Neb vždycky před mým okem jest;
V tvé pravdě stále chodě,
A z ní se nevyvodě,
Jsem uchován všech bludných cest.

4. Jáť s lidmi marnými,
Lži, hříchu zvyklými
V zlé společnosti nesedám;
Ni s pokrytci se také
Kdy v spolky scházím jaké,
Přátelství jejich nehledám.

5. Zlostníků spolčení
I jejich smýšlení
Jsem nikdy v lásce nemíval;
Též nikdy s bezbožnými
Se nesázím, bych jimi
Z tvé cesty sváděn nebýval.

6. V tvé stoje milosti,
Vždy mohu s smělostí
Své ruce mýti v nevině;
Když, Pane, při oltáři
Tvém stanu, hned mi září
Blesk jasnosti z tvé svatyně.

7. Rty, srdcem svým chci tě
Vždy slavit hlasitě
V tvém, Bože, stánku svatosti;
Chci také oznamovat,
A všechněm vypravovat
Tvé divné skutky s radostí.

8. Tvé, Pane, obydlí,
Kdež tvoje sláva dlí,
I příbytek tvůj miluji;
Vždy veselím se tomu,