Stránka:ŠEBESTA, František - Žalmy Davidovy.djvu/37

3. Ty předcházíš jej v štědrosti
Svým požehnáním stále,
A k hojné jeho chvále
I korunus mu svatosti
Na hlavu postavil,
Bys jej tak oslavil,

4. Tvůj služebník jen života
Požádal blaženého
Od tebe, Pána svého,
A tvá mu dala dobrota
Dnů jeho prodlení
I věčné spasení.

5. Aj, sláva jeho veliká
V tvém spasení se třpytí;
Slast, kterouž v duši cítí,
Vše vnitřnosti mu proniká;
Neb krásou, slavností
Jej zdobíš v hojnosti.

6. Tys za příklad jej vystavil
Hojného požehnání
Na věky bez přestání;
A bys se na něm oslavil,
Své tváři radostí
Jej těšíš z milosti.

7. Anť doufání své pokládá
Jen v milost svého Boha
A díla jeho mnohá,
Tak neklesá a nepadá;
Jej chrání ve skrýši
Svých křídel Nejvyšší.

☞8.Tvá ruka k soudu povstane,
A najde nepřátely:
Byť pak se ukrýt chtěli,
Tvá pravice je dostane;
A hněv tvůj poznají,
Kdož tebou zhrdají.

9. Jak do peci své ohnivé
Ty uvržeš je v lkání
V čas svého rozhněvání;
Pán v prchlivosti strašlivé
Hněv na ně vyleje,
A oheň sžíře je.

10. Ty v soudu svém, jejž neměníš,
Všech bezbožníků plémě
Vyhladíš ze své země;
I símě jejich vypleníš,
A vytneš pro viny
Je z lidské rodiny.

11. Neb bezbožnosti skládají
V své zpouře proti tobě,
A ve své hrozné zlobě
Tě v uctivosti nemají;
Ač hřích a neřesti
Jim nelze dovésti.