povolili vypsání berní (ku př. daně pozemkové, daně z nápojů atd.) buď na jeden rok neb i na několik let. Stavové mohli to buď povoliti neb odepříti. Podobně se to mělo s platy na najaté vojsko. Nebylo to sice povolení k odvádění branců jako jest v nynějších státech, ale při obnovení státního práva by to vyšlo na jedno, poněvadž král český nemá již královských statků (které z valné většiny byly prodány za účelem umoření dluhů státních) a musil by tedy žádati každoročně o povolení nákladů na vojsko. Dle výše povolených sum řídil by se pak počet vojska.
3. Máme-li na mysli, že daně vypisovaly se jen, když nestačily příjmy ze statků královských, vysvětlíme si neobyčejnou důležitost třetího práva stavovského sněmu, to jest práva dávati neb odepírati svolení k odstoupení, prodeji, darování nebo zastavení statků královských. Nyní nemá ovšem již právo toto valného významu, poněvadž stavové dávali svolení k jejich zcizení hlavně ze sobeckých příčin, aby nemusili pro těch několik let, na které stržená cena vystačila, platiti daní. Naposledy pak r. 1825. obecným svolením práva toho ve skutečnosti se vzdali.
4. Sněm měl dále právo dávati zákony, které právoplatnými byly teprve, když král je schválil. Objem této moci zákonodárné nebyl vždycky stejně veliký. Před r. 1627. dával sněm zákony ve všech
