mohly obstarávati. Snaha po takovémto vydobytí široké samosprávy nazývá se federalismus. Protivou jeho pak jest centralismus, to jest snaha utvořiti z celé říše jediné těleso, s jediným zastupitelstvem lidu a tím země samostatné snížiti na provincie.
Vytýká se nám však také někdy, že nechceme se spokojiti jen s národnostním územím zahrnujícím českou část Čech, Moravy a Slezska a že nechceme připustiti podobné samosprávné území národnostní Němcům.
Co na to odpovíme?
Po prvé nemohli by Němci ani v Čechách a rozhodně ne na Moravě a Slezsku utvořiti území ryze německé, poněvadž všude prostupováno jest toto území českým lidem. Po druhé nemohli bychom něco takového připustiti z důvodů bezpečnosti a neodcizitelnosti naší země a klidného vývoje našeho národa, poněvadž území české nemá přirozených hranic tvořených horami nebo řekami proti cizině. Důvod tento má i pro říši Rakousko-Uherskou význam dalekosáhlý.
Třetí konečně důvod jest rázu národohospodářského. Utvoření národnostního území německého mělo by za následek ztrátu krajů, ve kterých jsou přírodou samou skytané podmínky pro vývoj a zdar průmyslu (ku př. laciná vodní síla pro vývoj průmyslu tkaninového, dostatek a blízkost křemene
