potřebám českým přiměřených změn v bankovním statutu, nemůže se počínání toto ani z daleka považovati ani za pouhé přípravy k federalistickému zřízení tím méně, poněvadž důvěra a sebevědomí Čechů všechno jenom od rakouského zákonodárství očekává a dle toho jakékoliv pomýšlení na federalismus vylučuje a pro Čechy daleko tolik nepožaduje, co Uhrům poskytnuto jest, jak již dříve řečeno bylo. K federalistům můžeme nejvýše čítati zastánce dualismu, k nimž řaditi pražskou obchodní komoru ani ve snu nám nenapadne.
Žádost, vyhověti hmotným potřebám v Čechách cestou změny bankovního statutu aspoň částečně, jest dle názoru mého úplně spravedlivou a nikterak nesměřuje k tomu, aby upevněním dualismu navždy zakořenil se u nás federalismus, aneb aby staroslavná jednota říše v pochybu postavena byla. Části říše přec tím úžeji připojují se s celkem, čím ochotněji poskytují se jim podmínky k vývoji nutné. Naproti tomu dá se zajisté mluviti o výši bankovní kvoty, jak ji pro Čechy navrhuje pražská obchodní komora, jakkoli proti ní, pokud já vím, veřejným tiskem nebylo činěno žádných námitek, a od tak závažné korporace, jakou jest pražská obchodní komora, povrchní jednání očekávati se nedá. O tom pak, že ustanovením určité cedulové kvoty pro Čechy a zřízením hlavní filialky v Praze státu a bance nebudou způsobeny pražádné nesnáze aneb docela nebezpečí utvořeno, jsem právě tak dobře přesvědčen jako o nutnosti navrhovaných opatření, tím spíše, že dosud nebyla ani v nejmenším vyvrácena.
Macešské zacházení s obchodními kruhy Čech se strany rak.-národní banky doznalo pak pražskou obchodní komorou nestranného i zaslouženého vylíčení. Mimo předhůzku učiněnou národní bance v tom smyslu, že ani v míře nejmenší nevyhovuje potřebám úvěru českého, přednáší obchodní komora pražská ještě i přání, aby nesnázím těmto odpomoženo bylo, i aby rak. národní banka cedulová zhostila se všech zaujatostí politických a těm podobných a co nejúzkostlivěji k tomu hleděla, vystříci se při vyplňování svého národohospodářského úkolu všech strannických ohledů. Takto sepsaná přání korporace tak vynikající, jako jest pražská obchodní komora, k níž připojily se ještě dvě české komory, obsahují tolik vážných výtek vůči jednání naší cedulové banky, že domněnka, jakoby národnostní zápas mezi Čechy a Němci tak bující působil i na správu banky veskrze Němci vedenou, svrchovaně oprávněnou se jeví. Ba, domněnku tuto nejen že vyloučiti nemůžeme, nýbrž přiřknouti musíme jí veškerou pravděpodobnost, uvážíme-li pouze nesmírný ten antagonismus Němců proti Čechům, jak jeví se nejen v Praze, nýbrž i v říšském hlavním městě každým směrem, uvážíme-li všem známou snahu, kterouž uchází se všichni peněžníci o přízeň strany, jež má důležité vlivy, a že s druhé strany, člověk béře-li í podílu na správě banky, člověkem býti nepřestává, a třeba i bezděčně, přece ale stranníkům svým prospěchy zisku zavděčiti se chce. Konstatování strannictví, naší bance národní předhazovaného, jest tím obtížnější, čím zvláštnější a tajemnější jsou záležitosti obchodu eskomptního a úvěrního.
Abych však získal ve směru tom jakéhosi rozhledu a opory pro důvodnost učiněné předhůzky, sestavil jsem si výsledky jednání naší cedulové banky v poskytování úvěru hypotečního a na základě sestavení toho dospěl jsem k překvapujícím zkušenostem.
Na základě úředních dát, národní bankou samou od roku 1878. až do r. 1884. uveřejněných sestavený přehledný seznam, který chovám, ukazuje především, že od toho času, co východní polovině říše vyhražen byl rozhodující vliv na rak. národní banku, tedy v době sedmi následujících let, k bance podáno bylo v celku: 3916 žádostí za poskytnutí hypotečního úvěru, z nichž ale vyhověno bylo toliko 2481 žádost, tedy 63 proc., za to 1435, čili 37 proc., žádostí zamítnuto bylo. Došlé žádosti domáhaly se úvěru ve výši 142,497.849 zl., povoleno bylo však 98,446.600 zl., čili 69 proc., kdežto zbytek nepovolených 44,051.249 čili 31 proc. připadá na žádosti, na které banka ohledů nebrala.
Původ jednotlivých žádostí za půjčky není zjevný, poněvadž však není pochyby, že během sedmiletého období 1435 žádostí za úvěr 44 mil. zlatých skutečně zamítnuto bylo, nelze než uznati, že veškeré země, aneb aspoň větší země říše přiměřený berou podíl na zamítnutých žádostech. Naproti tomu jest velmi dobře povědomo, do kterých zemí povolené půjčky plynuly, a tu zvláště do oka bije ta okolnost, že zatím, co východní polovina říše 69,705.400 zl. tedy bez mála 70 miliony zlat. (71 proc.) obmyšlena byla, kteréž miliony, s vynětím nepatrného obnostu 2,832.000 zl. věnovaného království Chorvátskému, připadají výhradně na království uherské — západní polovina říše musela za vděk vzíti 28,741.200 zl., tedy 29 proc.
Ještě úžasnějším jest poměr, v jakém rozděleno bylo těchto 29 proc. hypotečních půjček, čili oněch povolených 28,741.200 zl., jimiž banka za dobré uznala obšťastniti západní polovici říše.
Na obnosu tomto berou totiž podílu:
| Dolní Rakousy, Štýrsko a Korutany | 9,453 000 | zl. |
| Halič, Osvěčím, Zator a Bukovina | 18,339.400 | „ |
| Čechy | 8.000 | „ |
| Morava | 735.800 | „ |
| Slezko | 205.000 | „ |
| Úhrnem | 28,741.200 | zl. |
Tímto přehledem jest také nade vši pochybnost postaveno, že země: Horní Rakousy, Solnohrady, Tiroly, Voralberg, Krajina, Gorice, Terst, Istrie a Dalmácie pražádných hypotekárních půjček neobdržely, tedy ve směru tomto na požehnání naší cedulové banky žádného podílu neměly.
Nepřipadá mi ani popírati možnost aspoň částečného ospravedlnění počínání banky i vůči těmto číslicím, poněvadž tak rozsáhlá území jako jsou Uhry, Halič s Bukovinou, Zatorem, anebo Dolní Rakousy z Korutany a Štýrskem vyžadují pro rozsáhlost svou zvláštní ohledy u banky, ačkoli nemají na vlastních úvěrních ústavech žádný nedostatek. Na mně však učinila čísla tato přec jenom prazvláštní, a přiznám se k tomu, že trapný dojem, poněvadž nemohu ubrániti se tomu, abych neuvedl je v styk s předhůzkami, které bance učiněny byly se strany obchodní komory pražské a přáním jejím za základ slouží.
Neboť nemůže se mysliti, že by to mohlo býti pouze zaviněním případu, aby z ohromné sumy 98 milionů zlatých, jakáž povolena byla bankou národní během sedmiletého období na půjčky, právě jenom zemím s převahou konservativního německého obyvatelstva jako jsou Horní Rakousy, Solnohrady, Tiroly, Voralberk, a zemím s převahou konservat. slovanského obyvatelstva se praničeho nedostalo, Moravě pak 735.800 zl., Čechám pak 8000; pravím osm tisíc zlatých, a že také království chorvátské a slavonské s obyvatelstvem konservativně slovanským na půjče jenom nepatrného podílu braly, kdežto ostatní země, jichž obyvatelstvo vůbec za liberální platí, obmyšleny byly více jak 97 miliony, a že právě Uhersko, jehož nynější liberální vláda vychvalována bývá jakožto bašta liberalismu, z ohromné sumy té pohltilo hnedle 67 milionů. Ano vnucuje se pozorovateli těchto poměrů přesvědčení, že peněžníci, kteří stojí v čele správy bankovní, ze všech sil k tomu pracovali, aby pojistili si přízeň Maďarů, jichž vliv při akcích vyrovnávacích v r. 1877. tak rozhodujícím ukázal se ve vnitřních záležitostech našich, a hledíce k tehdejšímu složení říšské rady snažili se ze všech sil podporovati zájmy Dolních Rakous, Korutan, Haliče a Bukoviny, kdežto k ostatním zemím ohledu neměli, poněvadž tehdejší konservativní poslanci v dobách těch váhy neměli, a na jednání říšské rady ani se neúčastnili.
A vůdčí orgány tak vžily se do směru toho, že ani nespozorovaly hmotné škody, která tím zanedbávaným zemí vzrůstala. Tato trapná okolnosť ale, dle mého přesvědčení, jest příčinou zanedbávání hmotných zájmů zemí s výhradně aneb převahou konservativním obyvatelstvem, a mohu nyní k oprávněnému závěrku přijíti a z toho, že zmíněný ústav pokud týče se hypotečních půjček, během sedmiletého období s Čechy tak macešsky nakládal, dále dovoditi, že i v jiném ohledu sotva slušněji jednáno bylo, a kdyby nebyla učiněna rázná opatření, v budoucnosti sotva jednáno bude. A to jest nejhlavnějším snad důvodem, pro který musíme se zasazovati o hmotné zájmy království českého, a poněvadž poměry jsou tyže, o hmotné zájmy naší milé Moravy, poněvadž tyto rozlehlé a bratrské země mají pro celek říše naší tolik znamenité důležitosti, že nesmí připustiti se, aby učiněno bylo hmotné jich blaho závislým na přízni či nepřízni několika lidí v čele banky národní stojících. Mimo Dolní Rakousy a hlavní sídelní město říše této, Vídeň, jsou to jedině a pouze Čechy a Morava, kteréž za aktivní považovány býti mohou, a z toho, co státu jakožto užitek odvádějí, jenom nepatrnou čásť spotřebují a ostatek ve prospěch zemí pasivních obětovati musí. Jakékoli tedy poškození Čech a Moravy znamená právě škodu nejenom zemí ostatních, nýbrž i celé říše, zvláště ale Uher, neboť Uhry nemohly by se svým zřízením velkého státu ani hodinu déle žíti, kdyby nemohly střebati ze žil našich životní naše šťávy, a jako minulá narovnání Uhrům otevřela naše hlavní tepny, narovnání, před nímž stojíme, má zavésti do Uher nové proudy teplé, zdravé krve naší.
Než theorie tato má nějaké oprávněnosti jenom potud, pokud jedná se o země v témž státním celku nerozlučně spjaté, avšak vůči Uhersku, s naší polovicí říše jenom velice volně spojenému, a všechny síly nasazujícímu, aby spojení to ještě více uvolněno bylo, nelze theorie této užíti, a pozbývá tu jakékoli oprávněnosti. K tomu všemu, co se odbytu týče, nezůstala naše polovice říše Uhersku ničeho dlužna, tvoříc od bouří revolučních v létě 1847.—48. právě tak rozsáhlý obvod odbytný pro Uhry, jako Uhry pro nás. Zákon, který zrušil fiskální opatření celních šraňků mezi oběma polovicemi říše, vyšel před 35 léty a měly jsme tudíž odbytný obvod uherský zákony říšskými pro čtvrť století pojištěný, když jíž dualismus z r. 1867. v pochybu jej uvedl, anebo, lépe řečeno, závislým učinil na vyjednávání mezi oběma polovicemi říše, opakujícím se od desíti ku desítiletí.
Nechci vraceti se k pohnutkám, které přiměly naši polovici říše k tomu, aby jednota říše, založená na slavném osvobození Uhrů z poroby turecké, pragmatickou sankcí a patentem z r. 1884. pojištěná a potlačením maďarské vzpoury z roku 1849. nesčíslnými obětmi na statcích a životech s obtíží znovu zabezpečená, v šanc vydána byla, myslím však že s pravdou neminu se, pravím-li, že to byla v první řadě touha po trvalém upokojení vnitřních sporů. Bylo to hlavně přesvědčení, že vyhověti musí se naléhání pánů Maďarů, kteří neostýchali se vykořistiti neštěstí z roku 1866 pro sebe, aby konečně byl zjednán pokoj a s klidem přistoupiti se mohlo k vývinu aspoň západní polovice říše naší.
Nuž, Maďaři své požadavky nadiktovali a Rakousko přijalo je beze vší odmluvy, avšak k účelu, jemuž byly věnovány neslýchané a neuvěřitelné oběti, nedosaženo. Maďaři byli to, kteří neustále rvouce na podmínkách obchodní a celní smlouvy z roku 1867. uzavřených na základech dualistických, podávají toho neklamný důkaz, že právě tak málo spokojeni jsou se svým postavením, jako byli před zavedením dualismu. Nespokojenost tuto pochopuji dobře, neboť ona nemohla pominouti ani dosažením úplné neodvislosti maďarského státu, naopak musela býti jím jenom zvýšena, neboť rány provedením dualismu zasazené celé říši, měly v zápětí nebezpečnou horečku, nejeu v této nýbrž i v druhé polovici říše rakousko-uherské. A následky horečky této jsou nevystihlé.
Celní válka s Rumunskem, jež připravila nás o vývoz, 30 až 40 milionů zlatých užitku, jest jedním z neblahých těch následků. A podobná nadělení na jihovýchodu říše naší, před nimiž nás může jenom pomoc boží uchrániti, jsou na dále nevyhnutelná, jestliže horečka tato, jevící se v Uhrách jmenovitě marnivou hrou na velmoc a hrozném útisku národností nemaďarských, brzy neuleví. V Rumunsku, Bulharsku, Srbsku a Recku nemohou vlády dotyčné nijak odolati snahám obyvatelstva a výsledky, jichž domohla se šťastně diplomacie naše, aneb ještě domoci se má, nemohou těšiti se a nebudou míti žádného delšího trvání potud, pokud bude uherské vládě na zvůli utiskovati a znásilňovati i na dále své Rumuny a Slovany, kteří bytují v sídlech bezprostředně hraničících s bratry v sousedních jmenovaných zemích a tak ničiti úplně všechny úspěchy, jichž dosáhlo ministerstvo zahraničných záležitostí ve směru tom s naložením všeho státnického důmyslu a opatrnosti.
Nám tedy nezabezpečil dualismus pražádného odbytného území, spíše uvedl dříve zákonem zaručený uherský obvod odbytný v pochybu, učiniv jej předmětem možné výpovědi. Následkem samosprávy uherské, přivoděné dualismem, ztratili jsme již odbytný obvod rumunský a připraviti se musíme na další podobně těžké ztráty, kteréž i kdybychom Uhry pro budoucnost zajištěny měli, daleko převýší ztrátu výhody trhu uherského. Těmito ztrátami důležitých zahraničných trhů bude ovšem i Uhersko postiženo. Než Uhři mohou nalézti snadno výdatné útěchy v ochranném clu svých surovin, tedy hlavního jádra vývozu uherského a také skutečně neopomenuli Maďaři konflikt s Rumunskem co nejvíce přiostřiti. My však zdviháme svého hlasu s tou závažnou otázkou: Jakých léků dostane se našim zejícím ranám, jež utrpěl obchod náš jednáním samosprávných Uhrů? „Pražádných“ jest jedině možná, ovšem velmi málo uspokojivá odpověď. Než z odpovědí té rodí se ihned nová otázka: Jsme my zde v této polovici říše v záležitostech tak hluboce v blaho celé říše zasahujících, opravdu poukázáni jen na milost a nemilost maďarskou? Nebylo nikterak postaráno pro případy podobné? .... Na otázky tyto možno jest s větším uspokojením odpověděti.
Záruka trvání říše naší přec leží nejenom v parlamentech a vládách, nýbrž především ve vznešené osobě společného mocnáře, k němuž všichni pohlížíme se stejnou důvěrou a jemuž konečné rozhodnutí ve všech těch případech přísluší, v nichž nemohou se obě polovice říše dohodnouti. Ministerstvo Schmerlingovo, u vyjednávání s říšským sněmem uherským, kteréž bylo základem pozdějšímu dualismu říše, dobrý pozor mělo na možnost toho, že vláda Maďarů ve svém utiskování nemaďarských národností poškoditi může životní zájmy říše a obdrželo na reskript podaný, dostatečnou a uspokojující odpověď Máme úplné právo, abychom naléhali na konečné vyplnění onoho ubezpečování a tak se zachránili nejenom před dalšími ztrátami území odbytných, nýbrž dosáhli i během času nazpět trhu rumunského.
Jakkoli by to byla výhoda průmyslu našemu neocenitelná, dle náhledu mého nesměli bychom přestati na tomto jediném prospěchu. Zvláště ne času dnešního, kdy neustále víc a více