Stavitelé chrámu/Zas ve vidění prorockém
| Stavitelé chrámu Otokar Březina | ||
| Svět rozkládá se… | Zas ve vidění prorockém[red 1] | Tělo |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Zas ve vidění prorockém[red 1] |
| Autor: | Otokar Březina |
| Zdroj: | BŘEZINA, Otokar. Stavitelé chrámu. Praha: Moderní revue, 1899. s. 23. Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD old 70 |
Zas ve vidění prorockém noc šeptá slova neznámá,
šum stromů, tisíc jazyků je opakuje nad náma:
jak nad zrcadla kouzelná se k tichým vodám naklání,
z nichž tisíc očí plá jí vstříc jak v nadpozemském usmání.
Na černých loukách slzami jak setbou záře osetých
sní panny dvora našeho o sestrách vinou zakletých,
soucitnou rukou andělů v kající roucha oděných
a v samotách své bolesti žárlivým sluncem střežených.
Ční města, valy zřícenin na opuštěných ostrovech,
motýli s smrti znamením se vznáší na všech hřbitovech:
však vodotrysky vonných šťav ve květech hudba hrá
a v krvi opojení tajemné jak v hroznech víno zrá.
Ať sladce dřímou bratří mí v svatebních ložích nadějí
a ztroskotaní na březích ať dřímou ještě sladčeji:
noc ve svém snění uslyší, jak šeptá v řeči neznámé,
že míle každou minutou do moře světla padáme.