Stříbro na hladině/XX

Stříbro na hladině
XIX	XX	XXI

Údaje o textu
Titulek:	Kapitola XX
Autor:	Marie Nováková
Zdroj:	NOVÁKOVÁ, Marie. Stříbro na hladině. Národní knihovna České republiky
Vydáno:	České Budějovice: Růže, 1970
Licence:	PD old 70

Za domem zlatníka Hooda se táhne veliká zahrada. Je zarostlá jako les. Jsou v ní vysoké staré stromy, štíhlé smrky, rousnaté borovice a duby se silnými kmeny. Na slunných místech se pyšní záhony pestrými květy a uprostřed zahrady je velký bazén.

Mary s bratry se tam koupá od milého jara a vůbec ta zahrada je pro tři divochy jako ráj.

Maya tam často chodí. Líbí se jí tu víc než v Olsenově zahradě, která je příliš upravená, vždycky posečená, stromy ostříhané, záhony pravidelně rozdělené. Paní Olsenová na nich pěstuje různé druhy květin a zeleniny.

Vždycky na jaře propadá zahradnické vášni a její syn jí v tom vydatně pomáhá v každé volné chvíli.

Maye se to nelíbí.

Hoodova zahrada jí více připomíná les. A Mary má docela ráda, i její bratry. Ti dnes někde doma našli slaměný terč a rozhodli se, že si udělají luky. Mary jako obyčejně hned nadšeně souhlasila a nyní nastala veliká výprava do korun stromů. Maya pozbyla něčeho ze svého nátěru civilizace. Leze s nimi po stromech a radí jim, jak mají vybírat.

Pak ostrým nožem odříznou tři silné pružné větve. Maya jim ukáže, jak zhotovit luk. Chlapci na ní mohou oči nechat a už podle její rady dělají šípy

„Ještě pera,“ říká Maya, když jsou hroty šípů zaostřeny.

Jack se k ní přitočí: „A kde je vezmeme?“

Mary má nápad: „Zastřelím ptáka, Edwin má vzduchovku.“

Maya se zarazí: „Ptáka? Proč?“

„No přece pro pera!“ Jack už je na cestě pro pušky.

Maya ho zadrží: „Zabít ptáka pro pera?“ opakuje a její obličej zvážní. „Nestyděl by ses zabít ptáka, který ti zpívá a který přináší život do korun stromů ve vaší zahradě?“

„Což vy jste nezabíjeli ptáky pro pera ke svým šípům?“ Edwin se diví, proč Maya odporuje.

Ta se na něj zadívá.

„Rudí muži potřebují ptáky jako potravu a zbraně s jejich pery ke své ochraně a lovu. Vy chcete střílet jenom pro hru, sport se tomu říká,“ opraví se Maya s prchavým úsměvem, „a proto se nemá zabíjet žádný živý tvor. To je, jako by přišel rudý bojovník ke svému příteli a řekl mu, líbí se mi tvé vlasy, potřebuji je k výzdobě svého stanu – a zabil jej proto.“

Edwin rozpačitě přešlápne a Mary se začervená. Maya se někdy chová jako kazatel, myslí si, neřekne však ani slova.

„A kde tedy vezmem pera?“ namítá nespokojený Jack.

Maya se chvíli rozmýšlí.

„Počkejte chvíli, přinesu je.“

Chlapci netrpělivě čekají. Maya zatím běží domů. V pokoji, který teď obývá, má schovaný svůj indiánský šat a věci, které si přinesla z tábora u Severní řeky. Stojí nad dvěma čelenkami z peří a přemýšlí. Jak dlouho už nezdobily její vlasy! Dotýká se lehce čelenek a její pohled padne na náhrdelník ze zubů šedého medvěda, který jí na rozloučenou daroval Zpívající Luk. Skoro bezděky položí ruku na srdce v obřadném pozdravu svého kmene. Náhle si vezme náhrdelník a zavěsí jej kolem krku. Pak čelenku. Přistoupí k zrcadlu. Medvědí zuby se vyjímají cize na evropských šatech. Ne, tak to nejde. Maya se horečně svléká, její domorodý šat je už těsný, ale to nevadí Ještě čelenku do vlasů a za pás nůž zdobený stříbrem, luk a toulec se šípy přes rameno.

Teď už nestojí před zrcadlem, ale sklání se nad čistou vodou potoka. Není to již snědá cizinka, která přijala Olsenovo jméno. Modravě jasná plocha odráží obraz bývalé Mayi, dcery náčelníka Indiánů od Severní řeky.

Za dceřini se ozvaly kroky Maya uskočila do kouta tisknouc v rukou luk a šípy. Srdce jí zabušilo. Někdo sahá na kliku, dveře se otevírají. S evropskými šaty svlékla Maya svou novou tvář. Napne luk. Šíp míří hrotem do zvětšující se štěrbiny. Do pokoje vstoupí cizí žena se světlými vlasy. Zastaví se.

„Proboha, Jensi, co je to u vás!“

Olsen rychle přistoupí k dívce.

„Snad tu nechceš střílet, Mayo?“ zeptá se klidně, na dně jeho hlasu je však cítit hněv. Maya se probere ze svého snu a rozpačitě skloní zbraň. K odpovědi nenalézá slov.

„To je Maya,“ obrátí se lékař k cizí ženě, „už jsem ti přece o ní vyprávěl.“

Cizí žena se rozesměje.

„Ach tak, a to chodí stále takhle oblečená?“

Olsen zavrtí hlavou. Také jemu je divné, proč se Maya převlékla. Vrhne na ni káravý pohled.

Maya najde svůj klid. „Ne, slečno,“ řekne svým hlubokým hlasem, „teď už nechodím takhle oblečena.“ Přízvuk smutku, který se zachvěl v Mayině řeči, vyžene z Olsenova pohledu všechen hněv.

Cizí žena si Mayu zvědavě prohlíží. „Tak to jsi ty? Jens mi o tobě mnoho vyprávěl. A jak umíš pěkně anglicky.“ Vezme ji za ruku a obrátí její obličej k sobě. Maya se obratně vymkne z jejích rukou.

„Jmenuji se Maya Olsenová,“ říká a odkládá z ruky luk a šíp. „Vítám vás.“

Podává jí ruku. Cizí žena ji stiskne. Je překvapena.

„To je od tebe hezké,“ řekne shovívavě a dodává k Olsenovi, „a je to zajímavé, jak se tvůj pokus povedl.“

Olsenovi není zcela milé, že mluví před Mayou o „pokusu“.

„Nechtěla by ses převléknout, Mayo?“

Maya přisvědčí.

„Pojď, Jenny, mami na nás čeká.“

Olsen vezme cizí ženu jemně pod paží a opustí pokoj.

V Hoodově zahradě čekají její tři přátelé.

„To je dost, že jdeš!“ vykřikne nedočkavě Jack, který už chtěl několikrát pro ni jít.

Maya zažene s tváře poslední stopy stesku a usměje se.

„Nesu pera na šípy.“

„Indiánská čelenka!“ vykřikne Edwin a vrhne se k ní. „To nám chceš skutečně dát?“

Mary mu vezme ozdobu z ruky.

„To není možné, Mayo, abys dala klukům na hraní ozdobu, kterou máš na památku. Vezmi si ji zpět a schovej si ji,“ říká vážně a dodává už zase se starou veselostí. „My oškubeme třeba našeho krocana; to je také docela pěkné peří.“

Maya se diví, že ji odmítají.

„Kdybych vám to nechtěla dát, nedala bych to,“ říká prostě, „mám ještě jednu, ta mi stačí.“

Vytrhne z čelenky několik per a zastrčí je do rozštípnutého konce šípu.

„Opravdový indiánský šíp!“

Chlapci září nadšením.

„A kde vezmeme tětivy?“

„Dovolte se doma na celé zítřejší odpoledne, půjdeme na procházku do lesa.“

„A co tam?“ vyzvídají všichni

„Vyhledáme pevná vlákna na tětivy. Budete mít luky, jako mají rudí bojovníci u Severní řeky.“