Státní president

Údaje o textu
Titulek:	Státní president
Autor:	Edgar Stanislav Hauner
Zdroj:	Národní listy, roč. 79, č. 235. str. 1 Národní knihovna České republiky
Vydáno:	28. 11. 1939
Licence:	PD old 70
Související:	Autor:Emil Hácha

Kdysi — v dobách prvé republiky — bylo velmi obtížno psáti jakýmkoliv způsobem o osobě presidentově. Po počátečním rozběhu úplné skoro svobody prvých let poválečných následovala brzy velmi ošemetná praxe censurní a vedle toho byl prováděn takový morální a jiný nátlak, že jakákoliv diskuse o osobě presidentově byla předem znemožněna.

Již při všech projevech, které provázely v prosinci zvolení Dr. Emila Háchy presidentem druhé republiky, býv. Česko-Slovenska, bylo zdůrazněno, že tuto bohorovnou nedotknutelnost nepřejeme si v žádném případě podržeti a že první občan státu bude i nadále prvým občanem se všemi právy, ale i povinnostmi, t. j. podrobiti se vážné kritice ve vážném tisku. Kritikou nemíníme jen odmítnutí něčeho, naopak a to zejména, správné zhodnocení a podtrhnutí, pochvalu.

Když se Dr. Emil Hácha, president nejvyššího správního soudu, ujímal v prosinci minulého roku úřadu, byla jeho funkce, presidenta druhé republiky, opravdu málo závidění hodná. Dosud nebyl vůbec činným v politice, což bylo na jedné straně výhodou, neb jej to nezatěžovalo minulostí, bylo na druhé straně nevýhodou, ježto veřejnost jej neznala. Neznalo jej ani politické vedení národa, které se muselo teprve seznámit jak s jeho osobou, tak s lidmi, které president Hácha potom vybral k tomu, aby s nim těžký úkon vládní vykonávali. I když politické strany byly v jádře formálně přetvořeny na dvě, zůstaly přece jen určité osoby „starého režimu“ stále v čele politického dění, a to jak politiky zahraniční, tak vnitřní. Nelze totiž nikdy přerušit úplně spojitost mezi dvěma vládami ať jakéhokoliv období a po jakémkoliv převratu. Již úřednický kádr, který zůstává, zprostředkuje toto spojení. Těžký, přetěžký úkol dohody a spolupráce se Slováky řešil president Hácha jak mohl, jeho cesta na Slovensko v prosinci m. r. pomohla mnoho k uklidnění a není rozhodně jeho vinou, že Slováci šli ve svých požadavcích po úplné nezávislosti dále. Aby se však stranictví, tak zbujnělé za prvé republiky, nestalo novou metlou v republice druhé anebo v protektorátě, o to se již přičinil státní president neúprosně. Již delší dobu před Mnichovem ztrácel se význam stran a společné těžké chvíle březnové ukovaly více než co jiného národní jednotu. Ale když později opět běžné povinnosti denního života připoutaly k sobě pozornost a zájem, musely se zajisté vytvořiti i předpoklady pro určité třídění, pro určité rozvrstvení. Jsou vždy lidé, kteří k nějakéotázce mají svůj odlišný názor a kteří by raději viděli toto řešení než jiné. President Hácha dovedl si vybrati vládu, která v nejtěžších okamžicích neselhala a která dovedla uchovati jednotu.

Myslím, že můžeme klidně říci, že ať se situace v budoucnu utváří jakkoliv, tato národní jednota nebude již opuštěna. Výměna názorů děje se v povolaných sborech, ve vládě a Národním souručenství. Všeobecně se připouští, že éra úplného liberalismu již neodvratně minula. Ať již o této věci máme názory jakékoliv, musíme říci na adresu těch, kdož ať z dřívější krajní pravice nebo krajní levice popírali liberalistický řád, že nyní mají své. Od jednoty nutné, nezbytné dojde se ostatně i k jednotě úmyslné, záměrné.

Avšak státní president představuje ještě jednu věc, která nebývá od mnohých dostatečně oceňována. Představuje souvislost s naší ústavou, s ústavou, která prakticky v podstatných věcech pozbyla ceny, či platnosti, ale formálně nebyla nikdy derogována. Byl zvolen podle ní. Určitým způsobem vyjádřil v něm svou vůli veškeren lid českých zemí. On je zosobněním toho, co jsme zvali dříve demokraticky projevenou vůlí národa. Jeho starost — zcela podle ústavy — o právo národa, který si jej vybral svobodně a bez nátlaku, jest velká a stateční kritikové z ciziny, či odvážní šeptalové zde doma by jistě ztichli, kdyby jim bylo popřáno do této práce našeho presidenta nahlédnout. O státním presidentu Masarykovi se časem vypěstovalo mínění, že byl téměř nadčlověkem. Prostředí, v němž pracoval, bylo však pohodlnější proti půdě, na které musí president Hácha vykonávati svůj těžký a zodpovědný úřad.

Dnešní formy vládní jsou, jak se pravívá „caesaro-plebiscitní“. To značí, že v čele národa stojí jedinec, který si dává čas od času celkově od národa schválit svou politiku vnitřní i vnější, kterou provádí s vvborem lidí, jež si vybere. Nic nesvědčí o tom, že by tento systém byl horší nebo nevýkonnější než starší systém parlamentární demokracie s věčným bojem stran a koterií. Národ složený z mnoha milionů jedinců musí, ať jest již soutava jakákoliv, vždy dávati na jevo svá přání nepřímo, prostřednicvím někoho. Je-li to 300 poslanců či jeden president — je to velký rozdíl?

Mějme tedy důvěru k svému presidentovi. Jest mu jí velmi, velmi potřebí v jeho těžké práci pro blaho našeho národa, o který se opravdu stará.

Nacistické okupace českých zemí v letech 1939–45 si vyžádala přes tři sta tisíc obětí. Pocity bezmoci vůči bezprecedentnímu násilí i tvrdá cenzura našly pochopitelně svůj obraz také v publikovaných textech a projevech. Řada novinářů, politiků a jiných veřejných představitelů té doby — z donucení, strachu, naivity, snahy o volbu menšího zla či z kariérismu — zveřejňovala texty a pronášela projevy, v nichž v souladu či v rozporu se svými názory omlouvala či dokonce vychvalovala válečné zločiny a jejich pachatele a prezentovala jimi nastolený režim jako záruku pro nerušený rozvoj českého národa. Články s opačným vyzněním vycházet nesměly. A ani opatrnost či podlézavost někdy neuchránily pisatele od perzekuce. Jediným smyslem zveřejnění tohoto a dalších podobných textů ve Wikizdrojích je, přiblížit současnému čtenáři, jaké argumenty používala nacistická propaganda vůči poraženému národu a jak se s nimi vyrovnávali oficiální tvůrci veřejného mínění. Wikizdroje obsahují desítky tisíc uměleckých, politických, náboženských, publicistických a jiných textů a uveřejnění žádného z nich — včetně tohoto — neznamená jakoukoli podporu názorů v něm uvedených. Rovněž upozorňujeme, že někteří autoři byli za svou slovní podporu nacistům po válce potrestáni podle Benešových dekretů a že podpora a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka je v současnosti trestným činem.