Srdce a vřava světa/Noc velkoměsta
Srdce a vřava světa Josef Hora | ||
Západ a východ | Noc velkoměsta | Vystěhovalci |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Noc velkoměsta |
Autor: | Josef Hora |
Zdroj: | HORA, Josef. Srdce a vřava světa. Praha: Fr. Borový, 1922. Online na Internet Archive |
Licence: | PD old 70 |
Index stran |
Noc velkoměsta.
editovatDech města mě ovál dnes před půlnocí.
Já viděl jsem ulice plny,
v kavárnách kapely hrály
a života divoké vlny
se na mě valily odevšad.
Opilé nervy a smyslů hlad,
nárazy duší zvichřených
planými demonstracemi. Stesk a smích,
necudná nahota lidských niter
svítila na mě v kročejích
hedvábí, na těla napjatého
a ulice jako rozlitý stůl vína,
nad nímž se věží sepjetí mdle spíná
k prázdným nebesům,
byla jako hmat ruky s briliantem
po nevěstce. Veřejný dům.
A nemohl jsem si pomoci.
Viděl jsem pavilon nemoci,
těla shroucená horečkami,
viděl jsem v krunýři z kamení,
v záplavě lustrů a pod střechami
měkkýší dav se v rozkoši pást,
slyšel jsem téci marnou řeku zlata
rukama gaunerů,
cítil jsem jako špínu na svém těle
očima tisícerýma na mě civící
zbabělost, nudu a nevěru.
Bledý, modravý měsíci!
Nad zahradami hvězdy skvělé!
Neviděl jsem ruky tvořící.
Spala na smrt unavena prací.
A neviděl jsem spasitele.
I revoluce spí a nepřichází.