Srdce a vřava světa/Dusno
| Srdce a vřava světa Josef Hora | ||
| Vystěhovalci | Dusno | Domov |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Dusno |
| Autor: | Josef Hora |
| Zdroj: | HORA, Josef. Srdce a vřava světa. Praha: Fr. Borový, 1922. Online na Internet Archive |
| Licence: |  PD old 70 |
| Index stran | |
Dusno.
editovatZpomalila ulice svůj krok.
Mé srdce, jež nemohlo stačit,
mé oči, v něž spěly se vtlačit
divoké věci, jak nesl je den,
mé myšlenky, hrozné a odvetné,
soucitu mého milosrdný sen
jako motýl na skle okenním
sedí a dřímá.
Bezvětří mezi automobily
a pohledy mdle rozprostřenými
a ticho, ticho zděšené,
neboť v dálce, slyš, hřímá.
Stotisíc lidí si vzpomene,
stotisíc lidí vytrhne ruce
z ochromujícího plamene
surových strojů a bojů
a slyšíš? slyšíš? divočina světa,
zvířené zlato, pot a prach
v posupných oblacích nad města vzlétá
a je to lítost, je to naděje, strach,
je to hrůza, zmar, krev revoluce —
což nekolísají ulice?
což davy jak příboj vln nebouří světem?
což studený vítr, jenž zavanul květem,
nevěští vichřice?
Zpomalila ulice svůj krok,
neb na ni pad’
stín elektrického dne, jenž se mračí,
v mé srdce, v mé nohy, v mé oči se tlačí
ponurá žízeň a ponurý hlad
tisíců zlačnělých.
Trpce zní pláč. A provokuje smích.
Je dusno. Sotva dýcháš.