jíce záhy vymřeli. Na sbořeném hradě Třemšíně, jižně od Rožmitála, bydlila též zvláštní letorosť Buziců jako na blízkém městě Březnici, jehožto stejnojmenní pánové až i tří sviní hlavy na štítu svém měli. Poslední mezi Buzici jmenujeme pány ze Šellenberka nebo z Křimína (hradu u Mladé Vožice), kteří již ve XIV. století z Čech na Moravu ano až do Slezska se dostali. V Čechách záhy Šellenberk prodavše sídlili až do husitských válek na tvrzi Podolí u Načerace, na Moravě drželi hrad Kravíhoru ve Znojemsku a místo sviní hlavy vzali si hlavu jelení s parohy na štít svůj jako Jindřich Šelemberk z Kravíhory r. 1397.[1] Rod svůj nejvíce proslavil Jan ze Šellenberka a z Kosti, nejvyšší kancléř království českého 1479.–1503., jehož potomci vymřeli již r. 1597. Janem ze Šellenberka a z Kosti na Mrači. K celému rozrodu náležejí z hodnostářů zemských 1 biskup a 1 arcibiskup, 2 nejvyšší purkrabí, 1 nejvyšší hofmistr, 1 nejvyšší maršálek, 3 nejvyšší komorníci, 4 nejvyšší sudí, 2 nejvyšší kancléři, 2 sudí dvorští, 6 nejvyšších truksasů, 1 nejvyšší číšník, 3 podkomoří, 1 purkrabí hradu Pražského.
Černín z Popovic na Moravě, bratr Artleba komorníka a Bolibora má na své pečeti erb pánů z Drahotouš: dvé rohů kamzičích na koruně r. 1269.[2] Drahotouš hrad, odkud hlavní větev tohoto rozrodu název svůj vzala, býval na Přerovsku, dříve se jmenoval rod tento z Ceblovic a z Jedovnic na Brněnsku. Bratr pana Bohuše z Drahotouš, maršálka Moravského, Hartman z Holenšteina 1256.–1287. byl předkem vzácného rodu Moravského (jehož monografii sepsal Brandl v „Matici moravské“ 1880. str. 175.) ale potomci jeho, pánové z Holenšteina, ze Sovince, ze Pňovic a z Eulenburku změnili erb svého rodu tak, že na štít přijali znak rozpůlený se šikmým poloutrojřičím buď v levém nebo pravém poli. Svobodní páni z Drahotouš vymřeli teprve v XVIII. věku a znak jejich udržel se v erbu bavorských hrabat Moravických.
Popovského Černína potomci žili ještě roku 1385. dle erbu Černína z Popic a kromě nich též Mikuláš z Brožic odjinud z Blatnice (1416.) a pánové z Veteřov (1389.) erb Drahotoušský měli.
Dvě bílá lekna na červeném štítě jsou erbem rozvětveného kmene Kouniců, kteří jako knížata a hrabata podnes v Čechách a na Moravě žijí. Nejstarší erb posud známý tohoto rozrodu zachoval se na pečeti Oldřicha z Drnholce, místodržitele korutanského a zetě krále českého, z roku 1271.[3] Počátky svými sahají Kounicové až do XII. století a k prvním jejich statkům na Moravě: Kounice, Rudvíkov a Drnholec, v Čechách: Poděbrady, Choustník a Rychnov náležejí. Z linie Poděbradské pocházel Hroznata z Husic, purkrabě pražský 1284.–1286., jehož pečeť též se zachovala a synové jeho Arnošt z Talmberka i Záviš z Újezdce, kteří s Be-